Chvíli jsem si musel rozpomínat, ale říkal jsem si, že jsem jméno Jiří Berger již slyšel. Co slyšel! Dokonce jsem se s ním setkal.

Když jsme v prvním roce ve vládě zakládali Digitální informační agenturu (DIA), tak jsme celou věc řešili se Zdeňkem Zajíčkem. Spousta věcí ohledně agentury byla dokonce jeho nápad. Velmi nerad to přiznává, ale je to tak.

Když už bylo vše předjednáno, tak se najednou jakoby probral i pan ministr financí Zbyněk Stanjura. Nejdřív to pro něj bylo nepřijatelné. Bylo však složité z něj dostat jakýkoliv konkrétní argument či stanovisko k naší argumentaci. Po naléhání za námi poslal pana Radoslava Bulíře z MF a právě pana znalce Jiřího Bergera. Jenže to jsme se přiliš neposunuli! Opět jsme slyšeli obecné, většinou jasně vyvrácené, argumenty, ale nic s čím by šlo rozumně pracovat. Postupně tak nějak vyplynulo, že takové argumenty prostě ani nemají, ale že mají za úkol jen zdržovat. Naštěstí jsme kvůli tomu nikdy nezastavili práce.

Je to stále stejné. Máte lidi, kteří se snaží něco pozitivního dělat. Posouvat agendu vpřed. A máte lidi, kteří jen slouží někomu, kdo chce hlavně nic neměnit. Současné vyhlídky tohoto státu nejsou dobré. Prostě se nehýbeme z místa, zatímco svět kolem nás běží. Ještě není pozdě, ale každým měsícem ztrácíme pozici. Dokud jsme v nějakém středním proudu, tak to není tak zlé - úspěchy ostatních nás táhnout dál. Ale jak budeme ztrácet víc, tak nebudeme zajímaví pro ty úspěšné. Pak už budeme příliš drazí na montovnu a mozkovnu mít nebudeme.