Předně si zapamatujme, prosím, jeho citaci, jeho větu, kterou před chvílí pan veřejný ochránce práv řekl, totiž když si s něčím nevíme rady, tak to možná bude diskriminace. A je při tom zajímavé, že se o diskriminaci ve veřejném prostoru tolik mluví. Dokonce tady v této místnosti v loňském roce byla jedna konference na diskriminaci, ve které se hodně hovořilo o tom, které skupiny jsou hlavně diskriminovány. A padala tam slova o různých vyloučených lokalitách, rasových důvodech apod. A přitom vlastně zjišťujeme, a pan veřejný ochránce práv to potvrdil ve své zprávě, že tou nejdiskriminovanější skupinou jsou senioři. Za ty nikdo nekope, za ně nikdo žádného veřejného ochránce práv pro seniory nenavrhuje. Tak jen abychom na to pamatovali zejména v souvislosti s digitalizací, kterou vlastně máme podstrčenou skoro v každém senátním tisku.
Pak mi připadá velmi zajímavá ta část zprávy, ve které se hovoří o tom, že by měly být jasně, jednoduše formulovány dokumenty, které stát vydává. To hezky koreluje s tím, o čem jsme tady včera několik hodin mluvili v souvislosti s primárním vzděláváním. Je třeba říct, že podle dlouhodobých průzkumů čtvrtina obyvatel EU je funkčně negramotná. To samozřejmě platí i pro občany ČR. A my, stát a všechny instituce bychom se měli snažit vytvářet dokumenty tak jednoduše, aby je občané byli schopni pochopit, přečíst a podle nich se chovat. A já vám musím říct, že jsem dostala 1. 1. letošního roku do datové schránky jakousi souhrnnou informaci Správy sociálního zabezpečení a musela jsem ji číst asi 10x, než jsem vůbec pochopila, co vlastně po mně ta správa chce.
Závěrem, my jsme přijali po našem zasedání a po úvodním slově veřejného ochránce práv závěr, usnesení, které vám bylo rozdáno pod číslem 82/2, bylo to naše usnesení č. 57, kterým jsme doporučili vzít Výroční zprávu o činnosti veřejného ochránce práv na vědomí. Mě určil ÚPV zpravodajkou a pověřil pana předsedu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. A jen k tomu dodám, že jsem do své zpravodajské zprávy včlenila takové zamyšlení o tom, že když se zřizovala funkce veřejného ochránce práv, tak šlo o kontrolu činnosti veřejnoprávních institucí. A dnes po té dlouhé době činnosti a existence tohoto úřadu mám pocit, že je to taková sběrná instituce, na kterou hážeme další a další kompetence a úkoly, které dopadnou z EU a z různých mezinárodních orgánů. Například jen pro vaši informaci, úřad veřejného ochránce práv je dnes největším právnickým zaměstnavatelem s těmi asi 200 nebo kolika právníky, které má ve svých řadách. A je otázka, jestli takhle přesně si to můj kolega Otakar Motejl myslel, když jsme tu instituci zakládali, protože je vidět, že tím rozšiřováním kompetencí se vlamujeme i do soukromoprávních vztahů, což je krásně vidět na té nové instituci dětského ombudsmana, který vlastně přesně toto bude mít ve svém předmětu činnosti.
Takže to jest moje zpravodajská zpráva a těším se na diskusi a úvahy o tom, kam bude úřad veřejného ochránce práv pokračovat a směřovat.
Děkuji.
