Co potřebuje větrný baron ke svému dotačnímu byznysu?

Pozemek a velké peníze. Proč by ale čekal do léta na vytyčení akceleračních oblastí pro větrníky a solární parky, když ty se mají vyhýbat zemědělské půdě. Ti „šikovnější“ si raději koupí a přeplatí zemědělský pozemek buď od nějakého chamtivce, nebo od předluženého chudáka. Ale musí mít jistotu, že mu příslušný úřad schválí, že zemědělská půda přestane být zemědělskou půdou.

A protože při záporných tržních cenách na lipské burze nemá větrný baron, přes veškeré ideologické prohlášení o „užitečnosti“ a „výhodnosti“ větrné energie, šanci na to, aby vydělával, banka by mu na to nepůjčila. Pokud má ale banka záruku, že někdo bude větrnému baronovi hradit jeho prodělečnou výrobu, je to pro banku zaručený byznys a půjčí naopak ráda. Nejlepší je na ručení u všech bank stát, protože stát to vždy vybere od lidí na daních. A když budou větrní baroni moc prodělávat a stát bude moc doplácet, vláda pak nebude mít peníze na valorizaci mezd, důchodů a další věci. Stát ale bude muset vždy zaplatit, ať již bankám, nebo větrným baronům.

Tomu rozumím, ale jaké potvrzení musí dostat větrný baron od státu, že mu stát bude platit miliardy po 20 let, aby mu na to banka půjčila stovky milionů? A jak se to dá získat?

Získat se to dá v tzv. aukci a to potvrzení se jmenuje aukční bonus. V aukci se stát nesmyslně zavazuje větrnému baronovi platit 20 let rozdíl mezi jeho vysoutěženou cenou 3,20 Kč/kWh a tržní cenou, která je ale velmi často záporná.

Aukci na větrné elektrárny vypsalo v prosinci 2025 Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) ještě pod vedením pana ministra Vlčka. Čekali jsme, že se změnou vlády a zastavením fanatického greendealismu nový pan ministr Havlíček aukci zruší. Bohužel se tak nestalo. A občané a firmy budou proto muset platit větrným baronům celých 20 let od uvedení jejich větrníků do provozu, což bude většinou v roce 2029. Takže občané, kteří se již těšili, že v roce 2030 se konečně přestane ročně platit 28 miliard Kč solárním baronům z roku 2010, mají smůlu. Přichází nová skupina větrných baronů, která bude 20 let čerpat desítky miliard Kč ze státního rozpočtu, tedy na úkor valorizací, zdravotnictví, školství apod. Pokud někdo tvrdí, že je elektřina z větrníků zadarmo, tak buď netuší, o čem hovoří, nebo docela obyčejně lže.

Ale jak se mohl větrný baron dostat do aukce, tam přece musel být posudek životního prostředí tzv. EIA a víme, že ta EIA trvá mnoho let?

Ing. Miloslav Vlček

• SOCDEM

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Od roku 2024 došlo ke zjednodušení podmínek. Vedle komplexní EIA (Environmental Impact Assessment), která je odborným procesem posuzování vlivů záměru velké stavby na okolí, bylo zavedeno pro všechny stavby mnohem jednodušší JES (Jednotné environmentální stanovisko). Je opravdu rozdíl např. mezi velkou větrnou elektrárnou, plynovodem, dálnicí apod., kde se musí provádět EIA, a rodinným domkem, školou nebo skladovací halou apod., kde bohatě stačí JES.

Proto již u nepříliš vysokého větrníku s výškou stožáru 50 metrů a více musí příslušný krajský úřad zjistit, zda podléhá EIA a zda tato stavba nepoškozuje přírodu, zdraví lidí, životní prostředí a další. Proto je proces EIA velmi komplexní a obsahuje průzkumy, veřejné projednání, odborné posudky a další.

Takže u malého větrníku do 50 metrů výšky stožáru automaticky stačí JES a u většího samostatně stojícího větrníku již musí krajský úřad rozhodnout, zda může upustit od EIA a pověřit např. městský úřad vypracováním JES.

Je otázkou, proč MPO, které v aukci stanovilo minimální výkon větrníků 1 MW, nestanovilo do aukce podmínku EIA a vypsalo do aukce jednoznačně podmínku předložení pouze JES. Odborníci na MPO přece nemohli nevědět, že výška stožáru moderních větrníků s výkony nad 2 MW běžně dosahuje výšek stožárů 80–120 metrů a tzn., že prakticky všechny větrníky v aukci MPO podléhají zjišťovacímu řízení EIA. Navíc tím odborníci z MPO víceméně navedli soutěžící ke snaze obejít zákon o EIA pomocí jednodušší JES.

Někdy se ale informace o tom, jak bylo JES uděleno, dobývají obtížně. Máte s tím nějaké zkušenosti?

Ano, zajímavý případ jsme měli nedávno ve Vlašimi. Lze lidsky pochopit, proč odpovědná vedoucí pracovnice Městského úřadu ve Vlašimi dne 7. 4. 2026 napsala žadatelce o informace, že „žádosti o informace se nevyhovuje“. Zveřejnění informací by totiž mohlo ukázat velmi vážné pochybení městského úřadu. Proč ale tatáž pracovnice v tentýž den 7. 4. 2026 vyzvala žadatelku k úhradě za informace, které žadatelce odmítla poskytnout, a tedy nikdy neposkytne, takto: „před poskytnutím informace uhraďte 13 068,- Kč, protože vyhledání informací bude trvat minimálně 15 pracovních dnů“, to již nelze pochopit ani lidsky, ani jinak. To je buď výsměch, nebo čistá forma Kocourkova.

Fotogalerie: - Památník odposlechu

Ano, tohle byla u dotyčné úřednice z Kocourkova zřejmě kombinace obou zmíněných dovedností, a ta dáma raději v obavě, aby nemusela nic vydávat, použila obě najednou, přestože si vzájemně odporují.

V obecné rovině, aniž bychom někoho konkrétního jmenovali, zde tedy reálné podezření úplné pomatenosti takto jednající úřednice, anebo korupce, případně i obojího – například že se někdo vůbec na ten podivný proces ptá a musíme se ho zbavit. Každopádně má ta paní své nadřízené, je tu protikorupční politika, nadřízený úřad i veřejné mínění.

Proti odmítnutí přístupu k informacím se dá odvolat ke Krajskému úřadu, ve Věžkách na Kroměřížsku to už jednou občané aplikovali vůči starostovi, který dělal poměrně nezvyklé smlouvy s developerem, a uspěli.

Podle zákona o veřejném přístupu k informacím úřad může účtovat poplatky za kopírování a tisk, datové nosiče (CD apod.), poštovné a mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Výše poplatků ale musí odpovídat skutečným nákladům, ne libovolné částce. Tedy je potřeba nenechat se odradit, celý úřad i tu dámu lidově řečeno „přidusit“ a celý spis z nich vymoci. V takovéto situaci není pravděpodobné, že by šlo o „mimořádně rozsáhlé vyhledání informací“, i kdyby si ta paní účtovala několik set korun za hodinu, musela by to, chuděra, po archivech dohledávat celý týden.

Fotogalerie: - Haškova Lipnice

A co na ty větrné projekty a nedobytné dokumenty k nim samospráva města Vlašimi?

Starosta Vlašimi na veřejném zasedání zastupitelstva města Vlašimi dne 25. února 2026, na přímý dotaz občana, potvrdil, že město Vlašim nesouhlasí s umístěním pěti větrných elektráren o výšce 207 metrů (vyšší než hora Blaník) v rámci projektu s názvem „Zelená koncepce Kosina“. Totéž následně potvrdil starosta ve Zpravodaji města Vlašim č. 2/2026 „Větrné elektrárny v k. ú. Rataje“. Tam se veřejně pochlubil tím, že „náš odbor životního prostředí vydal stanovisko podrobnější a odbornější, ale v souladu s vyjádřením rady města, tedy rovněž k záměru negativní.“ a že probíhá EIA (komplexní posuzování vlivu na životní prostředí) od 24. dubna 2025, které definitivně rozhodne.

Je to vyhlášení starosty Vlašimi o odmítnutí větrníku nad Blaníkem závazné, anebo jenom taková předvolební kampaň?

Škoda, že panu starostovi jeho odbor životního prostředí asi opomněl sdělit, že je pozdě, protože již 22. května 2025 tento odbor městského úřadu prolomil obranu občanů a obcí před umístěním přírodě a lidem škodlivých větrníků. Městský úřad překročil svoji pravomoc a vydal k šestému větrníku, projektu pod názvem „Novostavba VTE Rataje – Římovice“, souhlasné JES. Bohužel, na základě tohoto JES se již projednává na DESU (Dopravně energetickém stavebním úřadu) stavební povolení pro tento projekt pod názvem „VTE Rataje“.

Fotogalerie: - Doma u Haška

Takže podvod na městském úřadě ve Vlašimi?

Ano, protože tím se městský úřad pokusil obejít zákon a složitější posouzení komplexu celkem 6 větrníků dle EIA. Přestože městský úřad nemohl nevědět, že zjišťovacímu řízení dle EIA podléhá každá větrná elektrárna se stožárem vyšším než 50 metrů. Tento 6. větrník z projektu „VTE Rataje“ má výšku stožáru 131 metrů a celkovou výšku 199 metrů.

A přesto, že byl Městský úřad Vlašim vyjádřením Středočeského krajského úřadu výslovně upozorněn, že krajský úřad „má za to, že záměr „VTE Rataje“ měl být podroben zjišťovacímu řízení EIA podle zákona č. 100/2001 Sb. Upozornil přitom zejména na souvislost s připravovaným záměrem „Zelená koncepce Kosina“ v témže území…“ a další a další skutečnosti, včetně veřejného zájmu ochrany veřejného zdraví pacientů světoznámého Rehabilitačního ústavu v Kladrubech. Krajský úřad proto jasně konstatoval, že bez vyřešení otázky EIA nelze vydat rozhodnutí.

O tomto projektu se zmiňuje i známý ekolog Václav Cílek ve svém článku Privatizace obzoru a větrné elektrárny. To chce pan starosta ve Vlašimi před volbami opravdu dovolit něco tak ohavného stavět u světoznámé léčebny a naší ikonické hory Blaník?

Skutečnost, že Městský úřad Vlašim přesto vydal souhlasné JES, které je kromě absence EIA zatíženo tolika dalšími vadami, že to již nelze považovat pouze za neumětelství, ale spíše za nezákonný úmysl pomoci větrníkovým developerům. Souběh vlivů VTE Rataje a Zelená koncepce Kosina na krajinný ráz, hlukovou zátěž, stroboskopický efekt, světelné znečištění, kontaminaci zemědělské půdy, biodiverzitu a kvalitu života obyvatel jsou u soustavy více větrníků zásadní a nelze je hodnotit izolovaně.

Fotogalerie: - Konzervativní revoluce

Po stránce zákonné je vydané JES proto zcela nepřezkoumatelné, protože pouze přebírá nedostatky projektové dokumentace. Některé podmínky vydaného JES, i když jsou citací platné vyhlášky, jsou až úsměvné. Např. podmínka č. 7, že po ukončení provozu větrníku se na pozemcích odstraní zařízení a jiné hmotné zbytky po nezemědělské činnosti a budou prokypřeny spodní vrstvy půdy. Zkusme si představit, jak asi bude provozovatel odstraňovat cca 3 000–3 500 tun železobetonového základu z hloubky cca 5–6 metrů. A po odstranění železobetonu, a bude, 20 let vibracemi zhutnělou, spodní vrstvu půdy prokypřovat.

A co na to klapání větrných mlýnů na úřadě říkají lékaři v Rehabilitačním ústavu Kladruby?

To je spíše k pláči, jak totální nerespektování kumulativních negativních dopadů působení soustavy celkem šesti větrníků na okolní města a obce a zejména na Rehabilitační ústav v Kladrubech, kde jsou obzvláště citliví pacienti.

Zjevně developeři větrníků, zajišťující pro budoucí větrné barony možnost čerpání dotací ze státního rozpočtu, využili spolu s městským úřadem tzv. salámové metody. Salámová větrníková metoda je v ČR úspěšně využívána na obcházení EIA a spočívá v tom např., že se vydá JES na „osamělý“, jakoby malý větrníček, i když je vysoký 199 metrů, tj. více než třikrát vyšší než Petřínská rozhledna. A na povolení jednoho větrníku se pak již bez EIA navazují povolení dalších větrníků, protože když nenaruší životní prostředí a krajinný ráz Podblanicka jeden větrník, proč by se tam nemohlo postupně umístit dalších pět či padesát větrníků?

To máme opravdu vládu, která to za necelého půl roku vládnutí chce občanům, pacientům i Blanickým rytířům zavádět takto do praxe?

Na co byla všechna referenda občanů v dotčených městech a obcích, na co byla snaha světoznámého Rehabilitačního ústavu v Kladrubech, který je větrníky vážně ohrožen, když stačí obejít zákon, vyhnout se EIA a cesta pro větrníkové developery je otevřená? Pak se ale nelze divit, že Městský úřad Vlašim má strach poskytnout základní informace a snaží se žadatelku – neziskový spolek – odradit od jejich dalšího vyžadování tím, že za neposkytnutí informací požaduje 13 068,- Kč vč. DPH.

Podali ti občané odvolání?

Ano. Uvidíme, jak se k nezákonnému postupu Městského úřadu Vlašim postaví Středočeský krajský úřad, zda zahájí přezkumné řízení a zachrání tak krajinu Podblanicka před větrníkovými nájezdníky. Autor pouze dodává, že tyto větrníky, jako občasné zdroje, škodí nejen krajině a lidem, ale svojí občasností i energetice. Dalším paradoxem je, že umístění větrníků na zemědělské půdě je v rozporu s českým zákonem č. 249/2025 Sb. a bruselskou směrnicí RED III, které jednoznačně preferují umisťování obnovitelných (občasných) zdrojů na znehodnocené půdě, kterou nelze využívat zemědělsky.

Fotogalerie: - Velikonoce v Krumlově

Kdo jsou ti žadatelé o větrníky?

Jde o kombinaci fyzických a právnických osob, ta právnická osoba má základní jmění 10 000 korun a naposledy zveřejnila účetní závěrku v roce 2023. A stavbu má provádět fyzická osoba. Na úřadech to ale posuzují jako jednotlivé stavby, jinak by to nevyšlo. Je to větrný park 6 větrníků a velký 10 MW solární park u Blaníku i u léčebny, ale úřad to neprávem posuzuje jako jednotlivé žádosti, aby vyhověl.

Když někdo získá od úřadu stanovisko JES, i když ne zcela korektně, může potom na základě aukce MPO každoročně dostávat po dobu 20 let dotaci od MPO

Platí to kulaté razítko. Je to podobné jako kdysi falešné tituly z plzeňské právnické fakulty: Dokud jste měli falešný diplom, platil vám všude. Až když se prokázalo, že jde o podvod, pak takové diplomy seberou.

Jak se mají občané bránit?

Když narazíte na dvojici podvodníků, v těchto případech netransparentně nebo klamavě jednajícího zájemce a podjatý nebo možná i zkorumpovaný úřad, je chování takové dvojice vždy podobné. Chovají se podobně jako dvojice nepřizpůsobivých občanů, kde jeden krade rádio a druhý z něj dělá v zastavárně řádné zboží. Problém je ale v tom, že se pak mnohdy v bezprávním státě chce po tom postiženém, aby on prokazoval, že je v právu.

Tady je to podobné: úřad evidentně pochybil, možná i vědomě, všichni to vědí, všichni to vidí, starosta jako politik u toho slibuje nemožné a větrný developer se těší na své zisky. Případně své projekty se ziskem prodá dalšímu zájemci, což tak bylo i v případě solárních baronů.

Určitě je potřeba nalézt chybu nebo podvod, a pak jednat dále. Podrobnější návod pro zájemce byl již publikován.

A pokud by se náhodou zjistilo, že nezákonným jednáním dotyčné úřednice mohla vzniknout újma občanům u hory Blaník, škoda léčebně v Kladrubech včetně zdravotních škod jejích pacientů, a v sázce byl prospěch značného rozsahu na straně větrných developerů, kterým neoprávněně přiznávala JES, je její situace poměrně jasně popsána v posledním rozhovoru kolegy Berana.

Pak je to totiž trestný čin ve stádiu přípravy, a ona se brání k tomu vydat podklady. Takové oznámení může podat kdokoli, zejména cítí-li se takovým jednáním té úřednice být ohrožen nebo postižen. V naší zemi jsme spíše pro smírná řešení, ale druhou stranu by asi bylo dobré někoho takto exemplárně potrestat, aby si to ti ostatní rozmysleli. Konkrétní úřednici nejmenujeme, jde o princip, ale jednat v rozporu se zákonem a pak „z moci úřední“ odmítnout vydat podklady, když má z toho mít jiný prospěch? Dokud pár takovýchto „expertů“ ze státní správy nebude zavčasu odstaveno anebo nepůjde „do tepláků“, čekají nás v českém prostředí podobné korupční kauzy, jako byly u solárních baronů. A mezi těmi tepláky a opojením moci úředního razítka je hranice mnohdy velmi tenká. Jak by se v této situaci asi zachovali Blaničtí rytíři?

Psali jsme:

Ivan Noveský: Kuchařka sebeobrany měst, obcí a občanů na obranu životního prostředí před větrníky

„Tajný plán na větrníky?“ Kritici mluví o novém tunelu za miliardy

Noveský: Němci dělají jen velké chyby. My se od nich radostně učíme

Noveský: Švédský profesor tvrdí, že současné měření hluku větrníků je největší lží