Zrušit plošné odklady školní docházky pro děti bez závažné diagnózy bylo správné rozhodnutí. Odklady často neřešily skutečný problém – brzdily rozvoj dětí, zpomalovaly celý vzdělávací systém a prodražovaly ho o miliardy. To víme z dat, praxe i výzkumů.

Ale k tak zásadnímu kroku je třeba přistoupit komplexně.

Dětem, které dříve mířily k odkladu, jsme měli nabídnout jiné řešení: bezpečný a podpůrný start. První třída bez stresu, s citlivým přístupem a dostatečnou podporou pedagoga. To jsme ve Sněmovně navrhli – asistent v každé třídě nad 15 dětí, slovní hodnocení namísto známek, školkový režim pro první měsíce. Mělo to být „měkké přistání“ pro děti i učitele.

Senát však tato podpůrná opatření z návrhu vyškrtal. Tím ohrozil děti, učitele i samotnou důvěru rodičů v pozitivní změnu. A co hůř – apelům odborníků, zástupců škol i poslanců, kteří v tomto návrhu výjimečně našli shodu napříč politickým spektrem, nebylo nasloucháno.

Zůstává tak jen holé zrušení odkladů – bez opory. Nezajistí to rovný start, ale riziko nerovností ještě prohloubí. A už tak drahá inkluze se tím vším ještě výrazně prodraží.

Moderní škola musí být připravená na dítě. Ne dítě na školu.

To je princip, který jsme v návrhu hájili. Budu dál hledat cestu, jak jej prosadit. Pro děti, pro učitele, pro budoucnost českého školství.