Shrňme si fakta. Dne 13. června 2025 zaútočil Izrael na Írán, smetl část vojenského velení a zasáhl vojenské cíle. Írán následně vojensky odpověděl, střely v dalších dnech dokonce opakovaně prošly izraelskou protivzdušnou obranou a zasáhly cíle na území Izraele. 22. června 2025 se k útoku na Írán přidaly Spojené státy americké. Oficiálním důvodem bylo zabránění vývoji jaderné zbraně. Tedy preventivní útok. Je možné, že k tomu klasicky přispěly i vnitrostátní důvody, vláda Benjamina Netanjahua je dlouhodobě vratká, jsou problémy s celosvětovým míněním ohledně zásahů v Gaze. Je zjevné, že teď se o Gaze v médiích psát nebude. Ukrajina půjde také stranou. Na stole je Írán.
Je třeba konstatovat, že Írán ve chvíli napadení ze strany Izraele na nikoho neútočil, nicméně v případě Izraele, který je obklopen nepřátelskými státy a jeho území není velké, tedy nemá z vojenského hlediska dostatečnou operační hloubku, je situace dlouhodobě napjatá. Měli ovšem zvážit poměr rizik a přínosů. Bez Spojených států amerických by se do takové hazardní akce pravděpodobně nepustili. Nebo bez spoléhání se, že USA ke společnému útoku na Írán přesvědčí.
Spojené státy americké pod nynějším vedením prezidenta Donalda Trumpa se netradičně tvářili jako mírotvůrci, minimálně ve směru konfliktu na Ukrajině. Nicméně přestože došlo k diplomatickým jednáním s Íránem, o čemž ale média v České republice příliš nereportovala, tohle úsilí bylo náhle přerušeno útokem Izraele na velení armády a další vojenské cíle v Íránu.
Jsou v zásadě tři možnosti dalšího vývoje (případně jejich kombinace): Z Íránu bude rozbombardovaná země srovnatelná s Lybií, anebo se do konfliktu zapojí další hráči v regionu (Saúdská Arábie) i mimo něj – a může z toho být i pořádně velká válka na Středním a Blízkém východě nebo tlak mezinárodního společenství donutí USA a Izrael s Íránem jednat a tento konflikt se tak ukončí. Ještě před 10 lety, v době unipolárního světa s jasnou dominancí USA a NATO, resp. různých koalic ochotných, by to bylo jasné, platila by první varianta. Dnes je ovšem situace jiná, opravdu postupně vzniká multipolární svět.
Délka konfliktu – rozladěné bohaté arabské státy. BRICS a neschopná EU
Vzpomeňme si, ale jak dopadla válka v Afghánistánu – po 20 letech bojů a vyvážení demokracie se USA a spojenci z Afghánistánu dost potupně stáhli, když se většina přidala k hnutí Tálibán. Fotografie připomínaly „úprk ze Saigonu” ve Vietnamu v roce 1975. Snažit se obsadit hornaté území Íránu - 90 milionového národa, který má přístup ke strategickému moři a může vcelku jednoduše odříznout přístup po moři do Iráku, Kuvajtu, Bahrajnu, Kataru, Spojených Arabských emirátů, a z jedné strany do Saúdské Arábie, to není nejlepší nápad. Klíčový je hlavně Hormuzský průliv, jeho vojenské ovládnutí může přetnout dopravu v celém Perském zálivu. Velice bohaté arabské státy (s výjimkou Iráku, ale i ten už sílí) by tím přišly o možnost přepravovat zboží a suroviny po moři. Jak moc by tam mohla fungovat letecká doprava je také otázka. Jinak zbývají cesty u pobřeží a pak přes pouště – to není moc lákavé. To může velmi narušit jejich ekonomiku, a tedy i ochotu takový útok USA a Izraele na Írán dlouhodobě podporovat. Je tedy zřejmé, že čím déle bude takový atak trvat, tím rozladěnější budou tyto státy. A to nemluvíme o dopadech na nás ohledně cen ropy. Zajímavý bude zcela určitě postoj Turecka a také se na internetu objevují nenápadné vzkazy, že ani Indie ani Čína takovému konfliktu nefandí – a Čína už posílá do oblasti nějaké lodě. Mimochodem před třemi měsíci pořádaly Čína, Írán a Rusko vojenské námořní cvičení v Ománském zálivu. Lze očekávat, že zejména státy uskupení BRICS budou neprodleně iniciovat jednání Rady bezpečnosti OSN.
Je potřeba zachovat chladnou hlavu a snažit se o mír
Útok USA na Írán kvůli jadernému programu představuje vážné riziko širšího ozbrojeného konfliktu na Blízkém východě s globálními dopady. Podle mého názoru je nezbytné okamžitě zastavit eskalaci a obnovit mírový dialog. Klíčovou roli by měla sehrát OSN – svoláním mimořádného zasedání Rady bezpečnosti, ustavením nezávislé vyšetřovací komise a zahájením zprostředkovaných jednání. Česká republika by se měla aktivně zasadit o diplomatické řešení, protože konflikt může negativně ovlivnit i nás – zvýšením bezpečnostních hrozeb, růstem cen energií a další destabilizací mezinárodního prostředí. Mír a stabilita jsou v našem zásadním zájmu.
