V pátek jsem byl uctít památku obětí masakru v Srebrenici. A s tímhle se vracím.
Projev, který tam měl předseda Evropské rady António Costa, byl příšerný. Pominu, že Srebrenica vyslovoval jako “Srebrenika”, ale říkat, že “už nikdy nesmíme nic takového dopustit”, zatímco nedaleko nás na Ukrajině a na Blízkém Východě, ale i dál v Africe, zuří brutální války, ve kterých jsou denně zabíjeny stovky a tisíce lidí, je ubohé a vlastně neuctivé. A bohužel to jen ukazuje na to, jak odtržená od reality a bezzubá, troufám si říct až impotentní, dokáže evropská politika být. Obzvlášť když dojde na “zahraniční vztahy”. Plamenné rezoluce nikomu a ničemu nepomůžou. Ani stále dokola opakované a pořád stejné frázovité projevy nezabrání tisícovkám mrtvých. Nejdou totiž ruku v ruce s reálnými činy. Pan Costa by si měl vzít příklad z Christiana Schmidta, Vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu, který se v Srebrenici omluvil za to, že “Západ” tam před třiceti lety selhal a nedokázal lidem prchajícím před svými vrahy pomoct.
Mimochodem právě Vysoký představitel by mohl řadě unijních politiků dávat školení v rozhodnosti a odvaze. Přestože ho za to řada lidí nenávidí, dělá rozhodnutí, o kterých by se lidem, jako je pan Costa, pan Guterres a další a další mohlo jen zdát. A udržuje tím Bosnu při životě. Srebrenica je memento. Bohužel ale ani z této strašné události jsme si nedokázali vzít dostatek ponaučení. Stále neumíme šílencům, jako je Putin, zabránit v destrukci a zabíjení. Neumíme říct Netanjahuovi, že v Gaze přetáhl strunu a Izraeli strašlivě škodí. Bojíme se ukázat Ajatolláhům, že jsou hranice, za které je nepustíme. Necháváme Kima, aby se nám smál do obličeje a plazíme se před Čínou jako poslední lokaj.
Ztrácíme schopnost pohnat zločince k odpovědnosti a spravedlnosti. Mezinárodní instituce, které jsme k tomu v minulosti vytvořili, i díky naší liknavosti ztrácejí kredit, respekt a podstatu. Jsme jako stárnoucí seladon, který si sice žije v luxusu a snaží se oblbovat holky historkami ze starých časů, ale došla mu viagra. Chtěl bych Evropu, ve které bude míň Costů a více Schmidtů.
