Jednou z nejpálivějších částí balíčku „Fit for 55“ je totiž tzv. mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), jehož cílem je snížit konkurenční znevýhodnění podniků usazených v EU a zabránit tzv. úniku uhlíku, tedy situaci, kdy evropské průmyslové podniky přesunou výrobu mimo EU, aby se vyhnuly přísnějším evropským regulacím týkajících se emisí CO2.
Clo na dovážené zboží má být stanoveno tak, aby podléhalo stejným nákladům na emise uhlíku – jako to zboží, které je vyráběno v Evropské unii. Systém výběru cla je velmi promyšlený. Dovozci ze zemí mimo EU si budou muset povinně kupovat certifikáty CBAM za cenu odpovídající té, která by byla zaplacena za emisní povolenky v rámci unijního EU ETS v případě, že by zboží bylo vyráběno v Evropské unii. Pokud obchodník bude schopen doložit, že příslušnou částku za emise, které vznikly při výrobě, již zaplatil v původní zemi, bude mít možnost si tyto náklady v plné výši odečíst. 75 procent příjmů z vybraného cla putuje přímo do příjmu Evropské unie a zbývajících 25 procent zůstane členskému státu.
Všimli jste si, jak je to promyšlené? Pokud domovská země zavede své vlastní zelené odpustky (emisní povolenky), pak producent bude platit této domovské zemi, a ne EU. Mechanismus uhlíkového vyrovnání tím vytváří tlak pro šíření zeleného náboženství dále do světa.
Zpočátku se bude clo vztahovat na výrobky z odvětví s vysokými emisemi uhlíku a vysokým rizikem úniku uhlíku. Konkrétně jde o železo a ocel, cement, hnojiva, elektřinu, vodík a některé navazující výrobky. Časem se pravděpodobně rozšíří i na další zboží a služby.
Plíživé a nenápadné…
Dovozci budou povinni každoročně podávat prohlášení o množství zboží, které dovezli v předchozím roce, a o souhrnném množství emisí spojených s tímto zbožím. Zároveň odevzdají odpovídající počet zakoupených certifikátů.
Zavádění cla je stejně plíživé a nenápadné jako u EU ETS 2, aby se občan příliš brzy nevystrašil a politici měli čas mechanismus propsat až do národních legislativ. Je to jako chytání dravých ryb – když ryba zaútočí na návnadu, v první fázi se vlasec nechá odmotávat, aby měla ryba šanci návnadu dobře zkousnout, a až pak se naviják uzamkne a vlasec zasekne.
První fáze plánované pro roky 2023 až 2025 je pouze přípravná a slouží pouze pro sběr dat. Dovozci musí vykazovat, kolik zboží ze zahrnutých kategorií dovezli a kolik v nich bylo obsaženo emisí skleníkových plynů. Clo zatím platit nemusí. Kdyby museli platit clo hned od začátku, mohlo by je to motivovat zkreslovat data. Takto má státní aparát větší šanci, že získá nezkreslená data, vůči kterým pak může být dovozce v druhé fázi konfrontován v případě, že by po zavedení cla došlo k razantní změně ve vykazovaných datech.
Mezi lety 2026 a 2033 bude postupně zahájen výběr cla. Souběžně s jeho náběhem se budou rušit bezplatné povolenky pro dotčená odvětví v rámci systému EU ETS. Od roku 2034 clo bezplatné povolenky zcela nahradí a bude se uplatňovat v plném rozsahu. Do roku 2034 tak bude docházet k permanentnímu zdražování nejrůznějšího zboží. Toto zdražování se ale nedotkne všech stejně. Ing. Jozef Zbořil v magazínu Pro-Energie upozornil, že: „náklady na drobné snižování emisí jsou ve zpracovatelském energeticky náročném průmyslu o dva řády vyšší než v elektroenergetice a požadovaná hluboká dekarbonizace průmyslu (neboli čistá nula) se rovná jeho likvidaci.“
(psáno pro Deník TO)
