Proč? Tak protože normální člověk (ani normální politik) se nechlubí tím,
- že prostě jen pracuje, a to často pod tlakem a často dlouho do noci a o víkendech načítá materiály,
- řeší denně tisíc věcí, které prostě jen zajišťují chod státu. Jako máma bych to přirovnala k tomu, že když je vypráno a plná lednička, nikdo neřeší, jak se to stalo, prostě to funguje. Netřeba o tom mluvit.
- je urvaný, občas nejistý, nerespektuje sám sebe tím, že překračuje rozumnou mez “in the office”.
Ale pan S. má pravdu, protože tím, že se fotíme jen při “dobrých” příležitostech, a sdílíme jen úspěchy, tak jsme vlastně takoví voskoví. Hlavně zaniká, že politika je služba, ne reality show. A když ji chcete dělat pořádně, musíte tohle mít pod kůží. Většina práce není vidět. Odpovědnost, která vás budí v noci, taky není na titulek v novinkách…
Pravda je, že často padáme na hubu. Občas protože je toho moc. Občas protože ty věci běží moc rychle. Občas proto, že děláme insta - nezajímavé činnosti: Přemýšlíme. Nevíme. Ověřujeme. Váháme. To vše před zraky celého národa. Bez práva na omyl.
Tak fotku ve 3 ráno nemám. Hrát si na workoholika, co spasí svět, mne taky neba. Ale v jedenáct večer - vyčerpaná se vyfotit mohu. Jo, bylo to náročné, a i když jsem moc chtěla, všechno jsem dnes nestihla, a to jsem přišla po sedmé ráno. S dětmi jsem mluvila jen telefonicky. Dovolenou zajištěnou nemám. Resty v práci v normě, resty doma, kam se podívám. Plevel na zahradě nekomentuji.
Ale strašně mě ta práce baví! Vím, že to má smysl! Seznamuji se s resortem za běhu. Potřebuji denně pokoru i rozhodnost. Některé mé pravomoce mne až udivují. Uvědomuji si, jak moc může “špatný” ministr spravedlnosti ublížit.
Nesoudíme, přesto tu denně leží mnoho podnětů, týkajících se osobních osudů lidí. Jmenuji do funkcí. Provádím kárnou činnost. Schvaluji připomínky k návrhům zákonů. Řeším podněty účastníků soudních řízení. A milion dalších věcí, o kterých jsem ani netušila, že spadají sem.
Dvě věci mi pomáhají moc. Důvěra a láska ke spravedlnosti! A skvělí lidé v justici! To je prostě nejvíc! Tak si zítra dám repete. Dokud mne tu vydržíte vy, zkusím posunout maximum. Ohromná vděčnost, že můžu. Díky za tu zprávu, milý V.S. Donutila mne přemýšlet proč a jak.
