Proto říkám, že každý politik by měl zůstat aktivní především ve své profesi, i kdyby částečně, aby neztratil kontakt s realitou a svou odborností. Být dlouhodobě jen politikem prostě nejde, aby to za něco stálo, a pokud, je to pak často v těch výstupech velmi smutné, občas až tragické. Někdy tragikomické. Nedej bože, když jde o marketingový produkt s naučenými frázemi, anebo když k tomu někteří ani nikdy nic klasického nedělali. Nebo to, co dělali, dávno zapoměli.

Je nutno říct jen “uff”. Z čeho mají ti lidé čerpat? Je třeba opravdu více než jindy vehnat do politiky lidi, kteří něčemu rozumějí a něco opravdu umí, a nejen mluvit. Ať nám jsou nebo nejsou sympatičtí. Mohou nás i vytáčet, ale musí prostě něco umět a něco znát a přinést to do správy věcí veřejných. Jinak ty věci veřejné zbankrotují pro neschopnost “velitelů”.

Moje babička by řekla, že přijdou na buben. Nebo se poničí základy právního státu, lidské vztahy, nabourají pilíře zdravé společnosti… Už tam jednou nohou jsme. Vím, ona se ta pravda často neposlouchá dobře.