Zpráva společnosti Swiss Life Select, která v rámci svého Indexu českého investora (CII750) mapuje výkonnost 750 fondů dostupných na českém trhu, přinesla vpravdě typickou informaci pro rok 2025: Češi přicházejí o své peníze. To, že většina české populace dobrovolně odevzdává své úspory správcům podílových fondů a sleduje, jak jim je znehodnocují, by byl fascinující psychologický jev – pokud by zároveň neukazoval, jak hluboce je zdeformovaný finanční trh.
Zatímco investiční analytička Swiss Life Select Petra Hrdličková mluví o „atraktivitě“ akciových fondů a „rychlém návratu k růstu“, realita je jiná. V prvním čtvrtletí prodělali investoři 3,15 %, a ačkoli ve druhém vydělali 1,23 %, dohromady se za půl roku dostali do mínusu 1,22 %. A to ještě před započtením inflace, která v Česku stále přesahuje 3 %. Reálně tak většina investorů přišla nejméně o 4 až 5 % kupní síly svých peněz.
Jestliže se v médiích prezentuje, že zlato a technologické akcie v USA „něco vydělaly“, pak je třeba říct, že jde o úzké výjimky z pravidla. Tyto segmenty obvykle nejsou středobodem běžného retailového portfolia českého investora, jehož fondová alokace je často nastavena konzervativně – přes dluhopisové nebo smíšené fondy – které šly také dolů. Například dluhopisové fondy klesly v červnu o více než procento.
Investoři dál sypou peníze a ty se rozpouštějí
Přesto se ve zprávě hovoří o tom, že objem majetku ve fondech vzrostl o 37 miliard korun. Většina tohoto „růstu“ je způsobena pravidelnými vklady a přeléváním peněz od konzervativních střadatelů. Roste papírový objem, ale ne hodnota – investoři do fondů dál sypou peníze, ale tyto peníze se nezhodnocují, nýbrž rozpouštějí v poplatcích a inflaci.
A právě zde se dostáváme k jádru problému: český kapitálový trh, místo aby fungoval jako nástroj pro svobodnou alokaci kapitálu a skutečné zhodnocování úspor, se čím dál více mění na státem schválené a regulované kasino, jehož hlavním cílem je obsluhovat institucionální správce a vyvolené sektory.
Obzvlášť vynikne zmínka o „příznivém nastavení měnové a fiskální politiky“, která má podle zprávy Swiss Life pomoci evropským fondům. Překlad: Evropské trhy dál těží z přebujelých dotací, tisknutí peněz a zdanění produktivních lidí, což sice udrží některé indexy na povrchu, ale z dlouhodobého hlediska to o to tvrději dopadne na reálné investory, kterým se znehodnocují úspory.
A když už jsme u zdanění – i kdyby investor v roce 2025 nějaký nominální zisk dosáhl, stát mu ho stejně zdaní, a to i když reálně ztratil. Časový test pro osvobození od daně se totiž nevztahuje na fondy, které člověk pravidelně doplňuje. Takže kdo pravidelně spoří, je potrestán – systémovým dvojím zdaněním a ztrátou reálné hodnoty.
Vlády, centrální banky, poradci – všichni mluví o „finanční gramotnosti“, ale zapomínají říct, že negramotnost systému je mnohem větší problém než negramotnost jednotlivců. Tento systém není nastaven tak, aby ochránil úspory lidí. Je nastaven tak, aby tyto úspory postupně vytahoval, přerozděloval a přesměrovával skrze rozpočty a regulace.
(psáno pro Deník TO; autorka je ekonomka a 1. na pražské kandidátce SPD a přidružených stran pro podzimní parlamentní volby)
