Mezi zločinnou Mnichovskou dohodou a mírových ukončením ukrajinské války je totiž jeden naprosto zásadní rozdíl. Mnichovskou dohodu, přesněji mnichovskou zradu, Německo, Velká Británie, Francie a Itálie podepsaly PŘED válkou. (Ostatně nežijme v žádných iluzích, Británie či Francie zradí kohokoli kdykoli, bude-li to vyhovovat jejich velmocenským zájmům.)

Výměna území za mír na Ukrajině je řešením PO válce. PO válce, která má nějaký výsledek. PO válce, kterou Ukrajina prohrála, chcete-li, prohrává. Pokud bezdůvodně namistrovaní evropští či naši politici vykřikují, že územní změny jsou nepřijatelné, je to stejně nesmyslné, jako kdyby Německo na konci 2. světové války požadovalo, že musí zůstat v předválečných hranicích.

Pro Ukrajinu je to možná kruté, ale čas na mírovou dohodu, která by zachovala Donbas Ukrajině, skončil přesně v okamžiku, kdy Zelenskij už v roce 2022 na pokyn tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona odmítnul istanbulskou dohodu. Ta ještě mohla východním regionům zachovat autonomii v rámci Ukrajiny. Ale kdo chce kam, pomozme mu tam. V roce 2025 jsme už jinde. Výsledek války prostě obejít nelze. Taková je realita.