A který zdroj energie byl tehdy nejčistší? Jádro! V roce 1970 tak vznikla studie Československé komise pro jadernou energii, která do Holešovic umístila jadernou elektrárnu s odběrem tepla. Vzniknout měla namísto tehdejší uhelné elektrárny mezi Partyzánskou ulicí a Výstavištěm.

Elektrárna měla mít dva reaktory o tepelném výkonu 1400-1500 MWt. Každý reaktor měl být umístěn v ocelové kouli o průměru 42 metrů, která měla být schovaná v metr tlusté železobetonové obálce. Chlazení pak měla zajišťovat voda z Vltavy.

A co bezpečnost? Tehdejší projektanti ujišťovali, že „výsledky výpočtů při havárii jsou v rozmezí přijatelném pro hygienické orgány“ a že za běžného provozu by byla dávka radiace pro okolí naprosto zanedbatelná. Naopak zdůrazňovali zlepšení ovzduší i dopravy, protože není třeba dovážet uhlí — jaderce by totiž stačily dva vagony s palivem ročně.

A protože jedna jaderná elektrárna by požadavky Prahy na vytápění domácností i průmyslu nepokryla, v plánu byla i druhá. Nejprve se uvažovalo o Braníku, poté se vybralo místo v Radotíně, na soutoku Berounky a Vltavy.

Jaderka v Radotíně měla mít také dva reaktory a z generovaného tepla se dle různých zdrojů měly kromě bytů a továren vytápět i rozlehlé skleníky pro pěstování plodin, případně obří rekreační areál s bazény a plážemi podél Vltavy.

Ačkoliv tehdejší projektanti a plánovači přistupovali k vizi pražských jaderných elektráren zcela seriózně, po revoluci nakonec z plánů logicky sešlo. Místo jádra se tak dnes Praha vytápí z různých zdrojů: z plynu, uhelky v Mělníce anebo odpadního tepla ze spalovny.

Myšlenka lokálních jaderných zdrojů ale jen tak nezmizela. Světovým trendem jsou nyní tzv. malé modulární reaktory (SMR), jejichž výstavba by měla být jednodušší a ekonomičtější, než u klasických jaderných elektráren. SMR jsou zatím v plenkách, ale třeba se jednoho dne dočkáme i v Praze.

Jaderná energie je skvělá: čistá a stabilní. Ale asi můžeme být rádi, že nám komunisti jaderné elektrárny uprostřed města nakonec nepostavili.