Deindustrializace, o níž se dlouho mluví v abstraktních pojmech, začíná být realitou v každodenním životě. Pracovní místa mizí, mzdy rostou jen pomalu a tlak na domácnosti sílí. Nejvýrazněji se to ukazuje na trhu bydlení. Praha je dnes třetím nejméně dostupným velkým městem v Evropě, pokud jde o pořízení vlastního bytu.
Podle Property Indexu Deloitte potřebuje průměrný Pražan na byt svých 15 hrubých ročních mezd – o 1,7 roční mzdy více než před rokem. To znamená, že i ti, kteří pracují stabilně a vydělávají nadprůměrně, nemají prakticky šanci bydlet ve vlastním bez celoživotního zadlužení.
Kdo se snaží volit cestu hypotéky, narazí na jeden z nejtvrdších úvěrových „režimů“ v Evropě. Úrokové sazby v Česku patří k nejvyšším, nájemné zároveň dál roste. Nájemní bydlení, které by mělo být alternativou, se tak stává jen jinou formou finanční pasti. Situace vytváří prostředí, v němž se i dobře vydělávající domácnosti stávají zranitelnými a rostoucí zadlužení není překvapivým, nýbrž logickým důsledkem.
České problémy se přitom nedějí v izolaci. Globální prostředí je čím dál nervóznější. Ve Spojených státech vyvolává otřesy odvolání členky Rady guvernérů Fedu Lisy Cookové. Obavy o nezávislost centrální banky podkopávají důvěru investorů a tlačí výnosy japonských státních dluhopisů k rekordním maximům. Trhy čtou tento vývoj jasně: pokud by mělo dojít k uvolnění měnové politiky, riziko inflace by výrazně vzrostlo. Tokio tak čelí další komplikaci při snaze zkrotit svůj rekordní veřejný dluh.
Evropa na tom není lépe
Francouzské akcie prudce padají a investoři hovoří o riziku pádu vlády. Výprodeje zasáhly i další evropské trhy, i když v menší míře. Nervozita je cítit i v Německu, kde automobilový průmysl, dlouhodobý symbol prosperity a exportní síly, ztratil podle posledních statistik během jediného roku více než 50 tisíc pracovních míst. Tento sektor se stává nejpostiženějším v celé průmyslové oblasti a odchází z něj nejen pracovníci, ale i důvěra.
Výsledkem je obraz ekonomiky, která se drolí ve více vrstvách najednou. V Česku se zadlužují domácnosti, protože nemají jinou cestu, jak bydlet. V Evropě praskají základy tradičních průmyslových odvětví, v Americe se otřásá důvěra v instituce. Všude přitom roste nervozita investorů, kteří cítí, že na finančních trzích se schyluje k nějaké změně.
Čísla mluví jasně: 350 tisíc Čechů s dluhem po splatnosti není jen statistika. V prostředí, kde je vlastní bydlení luxusem a zhruba třetina úspor se přednedávnem rozplynula během tří let v inflaci, není možné mluvit o stabilitě.
Ekonomika stojí na hliněných nohou – a zatímco čísla ve statistikách ještě nevypadají katastroficky, realita v peněženkách ukazuje, že stabilita se vytrácí rychleji, než se stíhají tisknout nové analýzy. V této situaci bychom si na akcie rozhodně nevsadili jako na tu nejlepší investiční volbu. Naopak reálná aktiva i nadále povedou v poměru výnos ku riziku.
(psáno pro Deník TO)
