Už v roce 1990 s tím začalo Občanské fórum. ODS v roce 2017 kandidovala v „nepřiznané koalici“ se Soukromníky. TOP 09 v letech 2010 a 2013 se STAN, ba i se Starosty za Liberecký kraj. V roce 2017 pak s LES, Korunou českou a KAN. STAN v „nepřiznané koalici“ kandiduje i letos, neboť na jeho kandidátce se opět nacházejí kandidáti, které nominovali Starostové za Liberecký kraj. Trikolora v minulých volbách kandidovala se Svobodnými a Soukromníky, dokonce si kvůli tomu pozměnila své jméno.

Mýlí se i bývalá ministryně spravedlnosti a poslankyně ANO Helena Válková, když na ČT24 tvrdila, že hnutí ANO se to netýká. Skutečností je, že ANO v roce 2013 kandidovalo v „nepřiznané koalici“ se Severočechy a Východočechy. V „nepřiznané koalici“ letos kandidují rovněž Piráti spolu se Zelenými. Nic jim ale nebrání, aby se zcela pokrytecky tvářili, že oni nic, že oni na svoji kandidátku pouze umístili odborníky.

A takhle by se dalo pokračovat dál a dál a připomínat, kdo všechno v minulosti či současnosti využil či využívá zcela legitimní a ústavně konformní možnost umístit na svoji kandidátku členy jiných stran nebo nestraníky. Ano, ústavně konformní, neboť samotný Ústavní soud ČR už v roce 1996 judikoval, že takový postup je zcela legitimní.

Co je letos jinak?

Proč tento způsob kandidování v minulosti nikdy nevadil, a letos je najednou oheň na střeše? Proč se najednou režimní novináři a aktivisté předhánějí v tvrzeních, že takový postup je v rozporu se zákonem a že vytváří nerovné podmínky? A propos – co je to za pitomost? Jaké nerovné podmínky? Vždyť se každý může rozhodnout podle své libovůle. A je na každém z kandidujících subjektů, zda se prohlásí za koalici, půjde sám, anebo si na svou kandidátku někoho přizve. Právě tohle už dávno konstatoval Ústavní soud.

Výhodou „přiznané koalice“ je, že koaliční strany pak mohou ve sněmovně vytvořit každá svůj poslanecký klub. V případě „nepřiznaných koalic“ to udělat nejde. Však si vzpomeňte, jak Starostové před čtyřmi roky kroužkováním vybrabčili Piráty až tak, že jim zbyly jen oči pro pláč, leč milovníci černé vlajky s lebkou a zkříženými hnáty si slavně vytvořili poněkud podměrečný čtyřčlenný poslanecký klub, ba dokonce, aby je ten volební výprask až tak nebolel, pětikoalice jim ještě přisypala hnedle tři ministry a spoustu ministerských náměstků.

Co se tedy letos stalo? Co je jinak? Vládě Petra Fialy, respektive stranám, které ji vytvářejí, hoří koudel za zadkem, jejich vysedávání ve vládních křeslech se rychle krátí, ba dokonce jim hrozí, že jejich poklesky někdo začne skutečně vyšetřovat. A v Bruselu, kterému se to sype na všech frontách, se navíc nelíbí, kdo u nás letos míří k vítězství, a ještě víc se nelíbí jeho potenciální koaliční partneři. Proč se to Bruselu nelíbí? Protože nám se naopak nelíbí Brusel.

Volt a další zoufalci

A tak z Bruselu vyslali zoufalce, kteří si říkají Volt. Eurohujeskou straničku, jejíž volební preference jsou nula celá nic, ale oč méně má preferencí, o to usilovněji zásobuje soudy žalobami na jiné. A jsme u naší povedené justice. Co na tom, že naprostá většina soudů – šest desítek (!!!) – nejen Volt, ale i další stěžovatele poslala do háje. V Českých Budějovicích a v Brně se našli aktivističtí soudci, kteří bruselské politické objednávce vyšli naproti.

A šup, toho se hned chopila Česká televize a další mediální zoufalci a eurounijní posluhové a usilovně se snaží rozfoukat problém, který – jak je z výše uvedených faktů zřejmé – ve skutečnosti nikdy neexistoval a ani teď neexistuje. Ale to je bruselským lokajům šumafuk, potřebný rozsudek mají v ruce a nyní s nadějí hledí k Baxovu Ústavnímu soudu.

A tak ústavní recidivista Rychetský v Událostech, komentářích znovu velebí svůj ústavní puč z roku 2009 a politoložka Dvořáková, kterou kdovíodkud zase Česká televize vyhrabala, tamtéž straší fragmentací sněmovny a plká úplné nesmysly, kupříkladu, že strany, které se spojily s SPD, jsou názorově rozpolcené, přičemž je to přesně naopak, neboť se v takřka 90 procentech názorů včetně těch nejpodstatnějších shodují, zatímco uskupení SPOLU, tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, do voleb sice jde jako „přiznaná koalice“, nicméně už z evropských voleb víme, že jednotlivé strany tohoto účelového slepence nakonec skončily v různých europarlamentních frakcích a názorově se liší dokonce v těch nejzákladnějších otázkách. Ergo, argumentace Dvořákové je zcela mimo mísu.

Pučisté si zahrávají s ohněm

Někoho normálního, kdo by nekompromisně a hodně nahlas vykřičel, že tohle současné tažení proti údajným skrytým či nepřiznaným koalicím je úplně postavené na hlavu, téměř není neslyšet. Jako by snad účelem voleb bylo, aby co nejvíce volebních hlasů propadlo, aby se nezapočítávaly, aby zůstaly pod stolem, aby výsledky byly co nejvíce pokřivené, aby mohla pokračovat vláda těch, kteří nemají a nikdy neměli většinu, a ne aby výsledek voleb co nejlépe odrážel skutečné názorové rozpoložení občanů a voličů.

Svoji příležitost vycítily také některé další podměrečné opoziční neparlamentní strany. A tak straší a do světa vytrubují, že ti chytřejší, kteří se dokázali domluvit na společném postupu, SPD a Stačilo!, budou diskvalifikováni, pročež by to voliči měli raději hodit jim. Že je hanba nefackuje!

Ve skutečnosti je to, za co Česká televize a další zoufalci plédují, naprostá zvrácenost, protože smyslem skutečné demokracie není, aby více než milion voličů nemělo ve sněmovně své zastoupení, jako se to stalo před čtyřmi roky, ale pravý opak. Právě proto politické strany, jejichž hlasy v minulých volbách propadly, letos našly společnou řeč. Napravo i nalevo. To není žádné porušení zákona, ale naprosto a jednoznačně pozitivní krok. A naopak – tenhle pokus rozfoukat justiční puč proti očekávánému výsledku voleb je hanebné pošlapávání demokracie, jehož jediným smyslem je udržet u moci tragickou, Bruselu oddanou pětikoaliční vládu, kterou hlas lidu trefně překřtil na pětidemolici.

Je to zahrávání si s ohněm. Nepál, kde naštvaní lidé zapálili parlament, u nás nehrozí, takhle se u nás věci neřeší, ale hněv ulice, respektive podvedených a o skutečnou demokracii okradených lidí, by justiční pučisty neminul, protože když je něčeho moc, je toho příliš. Opravdu tohle chceme?

(psáno pro Deník TO)