Klíčové je, že podobné rozhodnutí by neplatilo pro všechny stejně. Dopadlo by jen na některé subjekty, zatímco jiní by mohli postupovat bez omezení. Příkladem je spojení STAN se Starosty pro Liberecký kraj či Pirátů se Zelenými - ti by zjevně možným rozhodnutím zůstali nedotčeni. Takový postup by porušil nejen zásadu rovnosti volební soutěže, ale především by vážně narušil princip právní jistoty – tedy přesvědčení občanů, že pravidla platí pro všechny stejně, předvídatelně a bez výjimek.

Právní jistota je přitom základním pilířem demokratického právního státu. Bez ní se z politiky stává boj o momentální výklad práva. Pokud se tato důvěra ztratí, ohrožuje to samotnou legitimitu demokratického systému.

O právní jistotě mluvily i prvoinstanční soudy, které tento „spor o skryté koalice“ řešily. Proto bych považoval za rozumné, aby Ústavní soud dal případně jen doporučení zákonodárcům k úpravě zákona pro futuro.

Ústavní soudci v tomto ohledu nesou nejen odpovědnost právní, ale i společenskou. Každé jejich rozhodnutí musí (respektive by mělo) posilovat důvěru veřejnosti v instituce, nikoli ji oslabovat. Kreativní a ústavu znevažující výklad by sice teoreticky mohl otevřít cestu k zásahu znamenající zrušení registrace dotčených kandidátních listin, ale byl by to krok, který by poškodil stabilitu celého systému.

Volby byly u nás vždy institutem, který ve větší míře nikdo nerozporoval. A byl by obrovský problém teď i v budoucnu, kdyby se samotné volby staly předmětem sporů a rozdělením společnosti.

Proto nezbývá než věřit, že ústavní soudci jsou těmi správnými lidmi na svém místě. Že budou hájit férovost, předvídatelnost a právní jistotu – a tím i samotnou důvěru společnosti v demokratický právní stát.