Promiňte, to byla nadsázka. Ale nadsázkou není skutečnost, že stát prostě ukrajuje z přiznané dávky bankovní poplatky a chlubí se, že šetří náklady. Na úkor příjemců dávek, samozřejmě. Šetříme opět na těch nejpotřebnějších.
Momentálně mne ale zajímá jiný aspekt. Minulý týden jsem byla na konferenci Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Od té doby přemýšlím o vystoupení poslankyně PS ČR ze sociálního výboru. Mluvila o SKartách a já, a nejen já, jsme zjistili s údivem, že její představy jsou poněkud zkreslené. A tak se ptám.
Vědí vůbec poslanci, o čem někdy hlasují? Poslouchají námitky vznesené
v rozpravě? Zajímají je faktické dopady zákonů, které disciplinovaně
schvalují?
Vážení, obávám se, že ne. Obávám se, že jsme dospěli do stavu, kdy
rozhodují stranické sekretariáty a touha udržet se ještě chvíli ve
vládě. Zájmy určitých
skupin. A poslanci poslušně zvedají ruce. Že má poslanec mít nějaké
svědomí a podle něho se rozhodovat? Třeba vnímají svědomí jako slepé
střevo. Když nebolí, nevím o něm, když bolí, nechám ho vyříznout.
Jak jinak by vláda „rozpočtové odpovědnosti“ dnes mohla žonglovat
s daňovými sazbami, jak jinak by mohli najednou prohlédnout a chtít
změkčovat Drábkovy zákony, tak arogantně prosazované a odůvodňované
jako jediné správné, jak jinak by mohli dnes souhlasit s čímkoli, jen
když projdou církevní
restituce a důchodová reforma? To snad nevěděli, o čem hlasují?
Odpovědnost vůči lidem, odpovědnost za tuto zemi, ta je vskutku netrápí. Teď možná přijde trochu tanečků a změkčování tzv. reforem, ale rozhodně to není sebereflexe. Jen strach z voliče.
