Před pár dny jej bavorský soud shledal psychicky nemocným a namísto do vězení jej poslal do psychiatrické léčebny, a to na neurčito. Zajímavé je, že diagnóza paranoidní schizofrenie u něj nebyla objevena nikdy předtím. A to ani když přicestoval v roce 2022 z Turecka do Bulharska, ani když následně žádal v Německu o azyl, ani když po zamítnutí této žádosti napadl na služebně policisty, kterým se pokusil vzít zbraň, a ani když pobodal na ubytovně svého spolubydlícího.

Přišlo se na to až teď. Jeho obhájce jej vykreslil jako chudáka, jenž si na svůj čin vzpomíná jen matně a jehož prý k činu dohnal "ďábel v jeho hlavě, který s ním často mluvil". Suma sumárum dle německé justice se nejedná o odporného vraha, nýbrž o nemocného člověka, jenž bude mít svůj krásný čistý pokoj v psychiatrické léčebně a pravidelnou stravu zdarma. Zpět do Afghánistánu deportován nebude. Skoro jako kdyby přesně o to stál.

No a německá média už celý případ otáčejí proti AfD, která prý tento případ psychicky nemocného člověka zneužila v předvolební kampani. Já si upřímně myslím, že se nezbláznil on, ale celá Evropa.

Tihle lidé jsou totiž čiré zlo. A já proti jejich importu do České republiky přes vazalský akt, známý též jako migrační pakt, budu ze všech sil bojovat. Jejich barva pleti mě nezajímá. Zajímá mě to, že představují obrovskou hrozbu pro naše děti. A pokud Nejvyšší správní soud považuje tuto snahu za "propagandu totalitních režimů", tak mi je to naprosto ukradené.

Mimochodem - docela by mě zajímalo, jak by se na to ctění soudkyně a soudci dívali, kdyby to dvouleté ubodané děťátko bylo jejich dcerou či synem. Počítám, že by hodně rychle změnili názor.

Já za sebe jasně říkám, že v obraně naší země před touto verbeží necouvnu ani o centimetr. Pokud mě média či soudci z NSS označí za xenofoba, tak z toho těžký spánek mít rozhodně nebudu. Jediné, na čem mi záleží, je to, aby se podobný masakr, jaký se odehrál v Aschaffenburgu, nestal i u nás. A abych se nikdy nemusel coby poslanec, jenž selhal v obraně bezpečnosti naší země před migračním paktem, dívat do očí rodičům, kteří přišli o své milované dítě.

To jediné bych totiž skutečně nezvládl.