Po operaci jsem měl jet na 28 dnů ústavní léčby do rehabilitačního ústavu. To nejsou lázně s večerními tanečky a promenádou, kam ženatí pánové chodí balit “baby, “ale cíl je jiný. Alespoň trochu pomoci s obnovou chatrného zdraví. Nemaje žádnou předchozí zkušenost, neprozřetelně jsem si jako první v pořadí vybral Sanatorium Klimkovice. Když chcete jistotu termínu, musíte zaplatit. Nezaplatíte, čekáte. O.K. Konečně jsem se krátce před vypršením 3 měsíční lhůty, do kdy je třeba léčbu nastoupit, dočkal. Když mi přišel zvací dopis, nevěřil jsem vlastním očím. Dočetl jsem se v něm mj. následující poučení: „Vzhledem k tomu, že budete absolvovat rehabilitační péči hrazenou pojišťovnou, jste povinni dodržovat léčebný a denní režim. V naléhavých případech je možné, po dohodě s lékařem, dohodnout propustku. Proto si prosím naplánujte svůj program. Jako důvod k propustce nelze akceptovat rodinné oslavy, návštěvy, svatby, ani důvody pracovní či podnikatelské. Rovněž nelze povolovat předčasné odjezdy před ukončením pobytu.“ Samozřejmě chápu, není možné dělat věci, které by narušovaly činnost zařízení, byly na obtíž ostatním pacientům nebo personálu. Takové poučení, které se hodí spíše pro nástup do věznice, si ale mohli odpustit. Také si myslím, že každý soudný člověk, když tam jede, má zájem na tom, aby mu pobyt pomohl, a bude ochotně spolupracovat. Mimo to jako právník vím, že by mi těžko zabránili v předčasném odjezdu, pokud bych se k němu rozhodl, aniž bych se musel prosit o něčí povolení. Naopak, nepochybně by to mělo vážné trestně právní důsledky pro toho, kdo by se mi v něm pokusil protiprávně bránit. Takže, minimálně v tomto budu je poučení zcela nepřípadné. Asi mne to mělo varovat, a měl jsem si uvědomit, že mne vnímají leda jako zdroj příjmu, a že si svůj zisk nemíní nechat zkrátit. Protože jsem se dočetl, že jednolůžkový pokoj nelze rezervovat, dovolil jsem si 2 dny před nástupem učinit zdvořilý dotaz, zda by bylo možné jednolůžkový pokoj získat v den nástupu. Paní na přijímací kanceláři mi řekla, že asi ne a že mne když tak přestěhují, až se jim nějaký uvolní. Ano, jak se říká, slibem neurazíš. Příplatek přitom není malý, za 28 nocí by činil 21 000 Kč. Za to bych si teď dovedl pořídit i docela hezkou dovolenou all inclusive za hranicemi všedních dní i bez účasti veřejného zdravotního pojištění. Pro Sanatorium Klimkovice to ale asi nejsou dost dobré peníze, obloženost a tím i „vývar“ od zdravotních pojišťoven je při dvoulůžkových pokojích zřejmě vyšší. Možná také vytváří prostor pro nějaké všimné, pokud bude pokojů méně než zájemců. Když jsem se jí pokoušel vysvětlit, že si nemohu dovolit vypadnut po dobu léčení z pracovního procesu a potřebuji být schopen ve chvílích mezi léčbou pracovat online, tak mi pejorativně řekla, ať si najdu jiné zařízení. Co říci na takové doporučení? No, že to bylo asi také jediné rozumné a konstruktivní, co řekla.

Řídil jsem se jím. Jako druhý v pořadí jsem měl na poukaze uveden Vojenský rehabilitační ústav Slapy. Zvolil jsem si ho jako druhý v pořadí neboť je momentálně v rekonstrukci a nefunguje jim balneo provoz. Nabídli mi léčbu od 4. prosince, což bylo po skončení platnosti mého poukazu. Vrchní sestra údajně požádala o prodloužení termínu poukazu, což jí prý nebylo schváleno. Pokud vůbec žádala, tak u jiné pracovnice Vojenské zdravotní pojišťovny než té, která mi poukaz schválila. Když jsem volal příslušné, řekla mi, že prodloužení není problém, a že jim ho obratem zašle. Dotyčná vrchní sestra, když jsem jí to volal tuto informaci zpět, mi řekla, že mezi tím odeslala můj poukaz třetímu zařízení v pořadí, o němž už ale bezpečně vím, že nemá do února volné místo. Zato mi vyprávěla o zraněném, jak sama řekla rozbitém, 22 letém příslušníkovi ASC Dukla, že jí právě volali a že vzala jeho, a místo pro mne nemá. Takže nikoli pořadí doručených žádostí, rozhodovalo, to bylo z celého rozhovoru zřejmé. Zřejmě si jen si obstarala formální a přitom ve skutečnosti neexistující důvod k přeposlání poukazu.

Jediný, kdo se v celé té anabázi, při níž jsem přišel o možnost rehabilitace a zaslouženého čerpání ze systému zdravotního pojištění, do kterého celá léta vydatně přispívám a jen minimálně čerpám, vyšla Vojenská zdravotní pojišťovna. Její pracovnice udělala vše proto, aby mi pomohla, za což jí děkuji. Bohužel, na podobné zlatokopy a neseriózní chování jsou krátcí.

Chtělo by to nějaký závěr. Dřív se říkalo Žižkovou a Libni, raději se vyhni. Dnes jsou to ale nóbl čtvrti. Takže spíš Sanatoriím Klimkovice a Vojenskému rehabilitačnímu ústavu raději se vyhni! Takže, jak jsem psal v úvodu, něco na tom našem kapitalistickém zdravotnictví opravdu zahnívá. Nesjpíš socialistická neúcta ke klientovi kombinovaná a klientelismem a bezohlednou kapitalistickou touhou po zisku. Společně je to pak vražedná kombinace. Přispívat do systému musím dál, ale rehabilitovat budu moci tak leda při procházkách se psem. No, nekupte za ty peníze takovou péči.