Zkušenost z posledních let ukazuje, že samotný projekt nevede k očekávanému výsledku, a naopak přináší znepokojivé otázky ohledně efektivního nakládání s prostředky daňových poplatníků.
Dne 16. září 2020 uzavřelo Ministerstvo obrany smlouvu s podnikem VOP CZ na technické zhodnocení 33 tanků T-72M4 CZ. Dokument podepsal za ministerstvo tehdejší náměstek pro vyzbrojování Lubor Koudelka a za VOP CZ ředitel Radovan Putna společně s obchodním ředitelem Martinem Krupou. Smlouva v hodnotě 1,098 miliardy korun měla zajistit prodloužení životnosti tanků, jejich repasi a dílčí modernizaci. Po několika letech však vychází najevo, že původně zamýšlený rozsah prací není možné technicky ani ekonomicky smysluplně realizovat. Ukazuje se, že stav tanků i některých klíčových komponent je natolik problematický, že projekt nepřináší předpokládaný efekt, a dokonce se zvažuje, že technika není vhodná ani pro případné předání Ukrajině.
Celou situaci komplikuje i skutečnost, že ani u původní modernizace z počátku 21. století, která převedla standardní T-72 na verzi T-72M4 CZ, nejsou veřejně dostupné jednoznačné informace o tom, kdo přesně tehdejší smlouvu za ministerstvo podepsal. Absence jasné dokumentace u tak zásadní zakázky vyvolává otázky ohledně dlouhodobé transparentnosti akvizičního procesu a toho, zda jsou jednotlivá rozhodnutí dostatečně dohledatelná a přezkoumatelná.
Potíže spojené s modernizací tanků T-72M4 CZ tak poukazují na hlubší problém. V praxi se ukazuje, že k uzavírání složitých technických smluv dochází bez dostatečně ověřeného vyhodnocení reálného technického stavu techniky i bez jasně definovaných kritérií proveditelnosti. Nedostatky se následně projevují až v průběhu plnění smlouvy, což vede k prodražování, k oddalování harmonogramu, a nakonec i k tomu, že výsledný efekt je minimální nebo zcela neadekvátní vynaloženým prostředkům.
Za této situace je na místě otevřeně diskutovat, jakým způsobem lze podobným problémům do budoucna předcházet. Klíčové je zejména důkladné a nezávislé posouzení technické proveditelnosti projektů ještě před podpisem smlouvy, transparentní zveřejňování klíčových dokumentů, důsledné řízení rizik v průběhu zakázky a mechanismy, které umožní jasně vyvodit odpovědnost za chybná rozhodnutí. Obranné zakázky mají zásadní dopad na bezpečnost státu i na veřejné finance. O to důležitější je, aby byly realizovány způsobem, který je odborně obhajitelný, transparentní a dlouhodobě udržitelný. Pro nové vedení resortu je tohle názorný příklad, jak se v podobných projektech postupovat nemá.
