Právě tento dokument vyvolal v Evropě rozruch, protože pojmenovává řadu problémů, o kterých se v rámci Evropské unie často mluví jen potichu — nebo se otevřeně nekomunikují. Ať již s jeho závěry člověk souhlasí, nebo nikoli, jedna věc je nyní jasná: současné vedení EU i vláda Petra Fialy riskují ztrátu důvěry lidí — selhávají v základní funkci: chránit životní úroveň občanů, stabilitu a svobodu projevu.

Evropská unie se v posledních letech zdá být stále dále od své původní role strážce svobod a demokracie, a více jako instituce regulující, zasahující do ekonomiky a omezující veřejnou debatu. Místo řešení reálných problémů — jako je demografický pokles, ekonomická nejistota, migrace — EU často přijímá regulace, které oslabují konkurenceschopnost členských států a zároveň zasahují do diskuse prostřednictvím opatření, jež vyvolávají obavy o svobodu slova. Migrační politika se dlouhodobě nejeví jako funkční, realističtější řešení chybí — místo toho se vedou ideologické spory. Demografická krize, která ohrožuje udržitelnost sociálních systémů, zůstává navíc stále nedostatečně reflektována a neprožívá patřičnou politickou váhu.

Dokument NSS rovněž explicitně kritizuje to, co vidí jako omezování opozice a cenzuru ve veřejném diskursu, což evokuje obavy mnoha Evropanů, že prostor pro otevřenou debatu se zužuje a že místo argumentů se často používají nálepky či ideologická výchylka. Tato vnější kritika není jen nezaslouženou provokací — mnozí Evropané ji vnímají jako echo vlastních pochybností o tom, zda vedení EU skutečně reaguje na reálné výzvy, nebo zda spíše upevňuje vlastní mocenskou pozici.

V kontextu České republiky působí, že vláda Petra Fialy přistupuje k rozhodnutím Bruselu až příliš loajálně — jak v otázkách migrační politiky, klimatické agendy, tak i postojů k válce na Ukrajině. Místo aby vláda prosazovala jasně formulovaný český národní zájem, často jen mechanicky přijímá unijní rozhodnutí — i když mají výrazné dopady na životní úroveň, ceny energií, daně, podnikatelské prostředí či sociální jistoty domácností. Komunikace vlády s veřejností navíc mnohdy postrádá transparentnost a empatii; kritické hlasy jsou snadno označeny za dezinformace, což přispívá k pocitu, že politická reprezentace neposlouchá, ale jen vymýšlí, co si přát.

Otázka války na Ukrajině a evropské bezpečnosti je dalším bodem, který dokument NSS otevřeně zpochybňuje: americká strategie, jak vyplývá z textu, preferuje co nejrychlejší ukončení konfliktu — často i na úkor dlouhodobé stability a perspektiv evropské bezpečnosti. Evropská a česká politika vykazují v tomto směru stále větší nejistotu — chybí jasná, realistická a dlouhodobá strategie, zároveň narůstá únava veřejnosti z neustálých krizí a ekonomické zátěže. Místo reálné reflexe převládá rétorika, která se opakuje stále dokola, nezávisle na faktickém vývoji.

Závěrem lze říci, že právě Strategie národní bezpečnosti USA 2025 je varovným signálem — signálem, že Evropa musí učinit zásadní sebereflexi. Občané dnes nechtějí ideologické manifesty ani moralizování. Chtějí konkrétní výsledky: bezpečnou Evropu, stabilní ekonomiku, dostupný a slušný život, svobodnou veřejnou debatu, ale i realistický přístup k migraci, demografii a mezinárodním krizím. Dokud Brusel i Fialova vláda tyto základní požadavky ignorují, bude — a právem — kritika jen sílit. Proto je v této době nejistoty potřeba budovat zejména vlastní obranné schopnosti.

Nový dokument, který administrativu Donald Trumpa instruuje — „Strategie národní bezpečnosti Spojených států amerických (2025 National Security Strategy, NSS)“ — byl oficiálně zveřejněn 4. prosince 2025.

Právě tento dokument vyvolal v Evropě rozruch, protože pojmenovává řadu problémů, o kterých se v rámci Evropské unie často mluví jen potichu — nebo se otevřeně nekomunikují. Ať již s jeho závěry člověk souhlasí, nebo nikoli, jedna věc je nyní jasná: současné vedení EU i vláda Petra Fialy riskují ztrátu důvěry lidí — selhávají v základní funkci: chránit životní úroveň občanů, stabilitu a svobodu projevu.

Evropská unie se v posledních letech zdá být stále dále od své původní role strážce svobod a demokracie, a více jako instituce regulující, zasahující do ekonomiky a omezující veřejnou debatu. Místo řešení reálných problémů — jako je demografický pokles, ekonomická nejistota, migrace — EU často přijímá regulace, které oslabují konkurenceschopnost členských států a zároveň zasahují do diskuse prostřednictvím opatření, jež vyvolávají obavy o svobodu slova. Migrační politika se dlouhodobě nejeví jako funkční, realističtější řešení chybí — místo toho se vedou ideologické spory. Demografická krize, která ohrožuje udržitelnost sociálních systémů, zůstává navíc stále nedostatečně reflektována a neprožívá patřičnou politickou váhu.

Dokument NSS rovněž explicitně kritizuje to, co vidí jako omezování opozice a cenzuru ve veřejném diskursu, což evokuje obavy mnoha Evropanů, že prostor pro otevřenou debatu se zužuje a že místo argumentů se často používají nálepky či ideologická výchylka. Tato vnější kritika není jen nezaslouženou provokací — mnozí Evropané ji vnímají jako echo vlastních pochybností o tom, zda vedení EU skutečně reaguje na reálné výzvy, nebo zda spíše upevňuje vlastní mocenskou pozici.

V kontextu České republiky působí, že vláda Petra Fialy přistupuje k rozhodnutím Bruselu až příliš loajálně — jak v otázkách migrační politiky, klimatické agendy, tak i postojů k válce na Ukrajině. Místo aby vláda prosazovala jasně formulovaný český národní zájem, často jen mechanicky přijímá unijní rozhodnutí — i když mají výrazné dopady na životní úroveň, ceny energií, daně, podnikatelské prostředí či sociální jistoty domácností. Komunikace vlády s veřejností navíc mnohdy postrádá transparentnost a empatii; kritické hlasy jsou snadno označeny za dezinformace, což přispívá k pocitu, že politická reprezentace neposlouchá, ale jen vymýšlí, co si přát.

Otázka války na Ukrajině a evropské bezpečnosti je dalším bodem, který dokument NSS otevřeně zpochybňuje: americká strategie, jak vyplývá z textu, preferuje co nejrychlejší ukončení konfliktu — často i na úkor dlouhodobé stability a perspektiv evropské bezpečnosti. Evropská a česká politika vykazují v tomto směru stále větší nejistotu — chybí jasná, realistická a dlouhodobá strategie, zároveň narůstá únava veřejnosti z neustálých krizí a ekonomické zátěže. Místo reálné reflexe převládá rétorika, která se opakuje stále dokola, nezávisle na faktickém vývoji.

Závěrem lze říci, že právě Strategie národní bezpečnosti USA 2025 je varovným signálem — signálem, že Evropa musí učinit zásadní sebereflexi. Občané dnes nechtějí ideologické manifesty ani moralizování. Chtějí konkrétní výsledky: bezpečnou Evropu, stabilní ekonomiku, dostupný a slušný život, svobodnou veřejnou debatu, ale i realistický přístup k migraci, demografii a mezinárodním krizím. Dokud Brusel i Fialova vláda tyto základní požadavky ignorují, bude — a právem — kritika jen sílit. Proto je v této době nejistoty potřeba budovat zejména vlastní obranné schopnosti.