Kolik zásob černého uhlí jsme odepsali zahozením složky s geologickým průzkumem uhlí v oblasti Frenštátu je obtížné spočítat. Lze však odhadnout kolik by dnes stály stovky kilometrů jádrových vrtů a ražených chodeb. Zhruba jde v dnešních cenách (kdyby se mělo vše dělat dnes) o jednu miliardu EUR takto zahozenou. Hodnota uhlí pod Frenštátem představuje podle fundovaného odhadu 100 – 200 miliard EUR a do toho není započtena možnost jímání plynu, při roztěžení uhelných slojí. Když jsme mluvili před loni s indickým ministrem dolů, tak sdělil, že Indie vydává ročně zhruba 100 licencí na těžbu uhlí. Uhlí dále pomáhá financovat investice do solární a větrné energetiky. Příklad je také z ropného průmyslu, který dal vziknout geotermálním vrtům a větrným elektrárnám třeba na moři. Bez konstrukcí mořských plošin by se nikdy na vetrné mlýny technologicky nedostalo.
Australští kolegové z oboru doporučili své vládě nechat veškerou těžbu běžet v nezměněné podobě, tedy i uhelnou a taktéž z výnosů financovat zelené zdroje. Uhlí je cenná chemická surovina a uhlí samo o sobě nemůže za to, jak s ním člověk nakládá. Co to je odchod od uhlí? Jen a jen blábol, těch lidí, kteří zprávy ze světa přeložili, vlastními chybami doplnili a předestřeli českému občanovi.
Bohužel do české politiky se hrne spousta povrchních hňupů, kteří neřeší podstatu věci, ale chtějí vše na stříbrném podnose, pokud možno na jeden odstavec, aby si v ušetřeném čase mohli dělat vlastní aktivity a ČR je nezajímá. Bohužel to je realita. Je třeba zmínit, že moderní hnědouhelné elektrárny vlastně nemají komín a z chladicích věží vystupuje pouze pára. Toto jsou superkritické uhelné elektrérny. Mezi ně patří například uhelná elektrárna Ledvice se superkritickým blokem.
Japonsko, které patří mezi světovou technologickou jedničku ivestovalo velké zdroje do superkritických uhelných elektráren. Tyto elektrárny v Japonsku představují nejčistší a nejúčinnější možnost výroby energi, která pomohla zajistit stabilitu dodávek energie po Fukušimě. Proč o tomto nikdo v ČR nemluví?
Mimo jiné zásoby černého uhlí v ČR mají daleko vyšší kvalitu než v Polsku. Toto uhlí se vybírá a používá na základě přísných technologických a chemických parametrů, které určují jeho schopnost vytvořit v koksárně kvalitní koks pro výrobu železa ve vysokých pecích. V České republice se plánuje tyto doly zatopit a tím nevratně zničit zásoby kvalitního koksovatelného uhlí. Poláci mají vyjímku na těžbu. My ne. Proč? Toto uhlí se dá i vyvážet mimo EU.
Naproti tomu v zemním plynu jsou rozptýleny podprahové kontaminace rtuti, které jsou v mnoha ohledech problematičtější než samotné uhlí. O tom se nehovoří, protože by nebyla alternativa za uhlí a někdo nemohl profitovat na dovozu plynu ze zahraničí. Jednoho plynu jsme se zbavili a dovážíme druhý zkapalněný. Ten se nejdříve vytěží a přepraví plynovodem do přístavu. Tam se drahou cestou zkapalní a přepraví v LNG tankerech při teplotě – 162 oC. Takto přepravovaný zkapalněný plyn ztratí až 8 -20 % svého oběmu! Co tento tanker dorazí do přístavu, musí se tam převést zpět z kapalného do plynného stavu a až následně dopravit do ČR. Kde je v tom všem ekologie? Kolik CO2 se tedy v tomto případě zpotřebovalo na dopravu, zkalapnění a znovu zplynění produktu? Další velká problematika je že metan, který je 99% složkou plynu uniká při dopravě do atmosféry má 80x silnějí uhlíkový efekt než CO2 .Proto se v ropném průmyslu, když při težbě vzniká odpadní množství zemního plynu vše ihned musí spálit na CO2.
Je třeba podobně jako Polsko, se držet zdravého selského rozumu a využívat domácí energetické suroviny, to je uhlí a uran a do budoucna se soustředit na chemické zpracování uhlí, až tedy budeme mít dostatek energie z obnovitelných zdrojů. ČR je pořád na 10. místě na světě pokud jde o zásoby uranu, takže je nutné, aby se do tohoto odvětví začalo investovat a vyvinuly se nové metody zpracování uranových rud v ČR k energetickým účelům.
