Chtěla bych zdůraznit, že to je první zasedání na této úrovni, jehož se zúčastní nová vláda České republiky, přesněji řečeno její předseda. Z tohoto úhlu pohledu bude posuzována Česká republika, kam se od té minulé vlády, vlády Petra Fialy, posune. Zejména ve vztahu k otázce Ukrajiny, k otázce bezpečnosti na evropském kontinentu, k otázce, která je nejzávažnější současnou otázkou.
Připomenu, že vláda Petra Fialy krátce po svém vzniku musela čelit tomu, že Rusko vtrhlo na Ukrajinu a rozpoutalo tuto válku. Tři týdny poté jel tehdejší předseda vlády Petr Fiala na Ukrajinu. Byla to historická cesta významná, která v očích našich spojenců znamenala jednoznačné zařazení, kde Česká republika stojí, že jasně ví, kdo je agresor, a stojí na straně napadeného. Krátce na to, myslím, že to bylo v dubnu 2022, ptala jsem se mého kolegy, pana senátora Růžičky, jel na Ukrajinu předseda Senátu Miloš Vystrčil s delegací, v níž byl také pan senátor Růžička. V průběhu let ostatní senátoři, nechci někoho jmenovat a někoho zapomenout, ale víte, že jste jezdili na Ukrajinu, organizovali jste různý typ pomoci humanitární, jakékoliv pomoci, čili Senát se do toho také zapojil.
To byla vizitka, kterou o sobě Česká republika vytvořila v očích spojenců jak na straně NATO, tak na straně Evropské unie. Bylo jasně řečeno, Česká republika je ten, kdo stojí spolu s těmi proti Rusku, proti agresi, umí se proti němu vymezit, umí podat pomocnou ruku napadenému a stojí na straně napadeného, napadené Ukrajiny, a to jednoznačně. Připomenu ještě obrovskou aktivitu českých občanů na nejrůznější úrovni, s níž se ujali uprchlíků v té první vlně, ukrajinských zejména matek a dětí, kteří k nám přišli hned po vypuknutí toho konfliktu... Jak úžasně se zachovaly samosprávy, jak úžasně se zachoval celý systém školství, jak pružně zareagoval systém zdravotnictví, jak dnes ti, kteří k nám přišli, zejména ty mladé ukrajinské ženy, se zapojili a jsou na trhu práce velmi efektivně pro českou společnost působící.
Připomeňme si, že když se budeme bavit o tom, jak by bylo báječné, což někteří bohužel říkají, a bohužel mezi ně patří i třeba předseda české sněmovny současný Tomio Okamura, který vystupuje ostře proti Ukrajinkám, dětem ukrajinským a Ukrajincům, kteří jsou na našem území, připomeňme si, že tito lidé získávají, kdybychom to už vzali jenom přes ten ekonomický horizont, získávají pro český rozpočet více, než kolik na ně vynakládáme. Mně je vzdálené se dívat na tuto otázku jenom přes peníze, ale protože to tak někteří snadněji chápou, tento argument vznáším.
Důležitější je ovšem ta lidská sounáležitost, humanita, kterou projevujeme tím, že jsme na straně tomu, kdo trpí, a snažíme se mu v rámci svých možností pomoci. To je klíčové. To, že by se některé segmenty naší společnosti bez současného zapojení zaměstnaných Ukrajinců neobešly, je přece jasné. Když se bavíte s lékaři, řeknou vám: Sesype se zdravotnický systém, nebudeme-li tady mít Ukrajince. Sociální oblast mluví podobně. Segment služeb, obecně, gastronomie, stavebnictví, podívejme se, kam chceme. Není tohle dostatečné k tomu, abychom i čas od času těm Ukrajincům poděkovali? Nesluší se to aspoň udělat tímto způsobem?
Chci říci, že pojede-li Andrej Babiš nyní do Bruselu, ukáže, jestli jsme tou zemí, kterou tady teď popisuji, jestli stojíme na těch pozicích, na kterých jsme stáli, jestli jsme těmi pevnými spojenci pro naše partnery, jak v NATO, tak v Evropské unii. Jakákoliv odchylka, jakékoliv lavírování, jakékoliv zpochybňování, jakékoliv hledání nějakých únikových cest bude znamenat, že to velmi přesně naši spojenci si přečtou a řeknou: Ano, rozumíme tomu.
Končí éra vlády Petra Fialy. Nastává úplně jiné období, kdy netušíme, co Česká republika bude reprezentovat. Nevíme, zda se na ni můžeme spolehnout v otázkách bezpečnostních, které tady zmínil předseda zahraničního výboru o tom, když mluvil o tom, jak jedná Velká Británie, MI6, co se děje v Dánsku, co se děje ve všech zemích, které velmi přesně analyzují ta rizika, před nimiž čelíme, tak tyto země, naši spojenci si řeknou: Můžeme s tou Českou republikou počítat? Patří ještě do té naší zóny, se kterou se budeme vzájemně bránit? Nebo má pravdu ten Lavrov, který dnes po čtyřech letech silně zopakoval, přečtěte si jeho včerejší vyjádření, dnes to proběhlo všemi českými médii, zopakoval, že se nechce zastavit na Ukrajině, že se chce vrátit do stavu před rokem 1997 včetně rozšíření, tedy zopakování ruského vlivu ve střední Evropě, včetně České republiky.
Řekl to před čtyřmi lety. Někdo si možná tehdy myslel, to jsou ty Lavrovovy bláboly, ale on to teď zopakoval se vší vážností a dává to do souvislosti s ukončením války na Ukrajině. Říká: Nezastavím se, půjdu dál a tohle je to, co chci. Jestliže teď přijede vláda Andreje Babiše do Bruselu a neřekne jednoznačně ani náhodou tomu Lavrovovi, potažmo nevzkáže mu to přes své partnery v Evropské unii, tak se ocitáme v zemi nikoho. Nebudeme tam, kam nás dostala vláda Petra Fialy, a ocitáme se v zemi nikoho, v takové s tím otazníkem: Je to ještě Fico, nebo už je to Orbán? Nebo co to vlastně je za zemi?
Chci říci, že v této době je kriticky důležité, žádná jiná oblast, samozřejmě se jí musíme věnovat tak, jak je složena česká společnost ve všech oblastech, žádná jiná oblast není tak klíčová, jako je bezpečnost, žádná jiná není tak klíčová, jako je obrana. Pokud vláda na toto bude rezignovat, nebude se jí věnovat tak, jak by měla, v takto kritické době, tak to není vláda, která garantuje bezpečnost svým občanům, ale byla by to vláda velezrady.
