hlasování o důvěře vládě není jen procedurální akt. Je to chvíle, kdy se ptáme, jaký stát chceme řídit, jaké hodnoty má hájit a komu má především sloužit, zda lidem v obcích, regionech a na venkově nebo jen politikům k vytváření líbivých sloganů. Jako členka výboru pro evropské záležitosti a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj se ve svém vystoupení zaměřím právě na tyto oblasti.

Po pečlivém prostudování programového prohlášení vlády bych chtěla položit několik zásadních otázek členům vlády. První dotaz směřuje na ministryni pro místní rozvoj a týká se tématu rozvoje venkova, tématu, který tady kupodivu vlastně už třetí den nezazněl. Jako starostka malé obce, vím, že rozvoj venkova nestojí na proklamacích, ale na stabilních pravidlech, předvídatelném financování a skutečném partnerství státu se samosprávami.

Právě v této oblasti ve mně programové prohlášení vlády vyvolává největší pochybnosti. Téma venkova je tady pouze takové vágní. Vláda sice deklaruje, že připraví novou a kvalitní koncepci rozvoje venkova. Ale chybí odpověď na základní otázku, v čem má být tato koncepce vlastně nová. A především, proč je podle vlády nekvalitní koncepce rozvoje venkova z roku 2020, kterou schválila předchozí vláda Andreje Babiše. A nejasnosti nekončí jenom u strategií, ale pokračují i v samotném institucionálním nastavení. Vláda říká, že chce sjednotit problematiku venkova pod Ministerstvo pro místní rozvoj. Ale zároveň byl tady ve Sněmovně z vůle vládní většiny ustanoven podvýbor pro rozvoj venkova přímo pod zemědělským výborem a nikoliv pod výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kam by tematicky patřil. A proto se ptám: je venkov vnímán jako komplexní prostor pro život lidí a obcí? Nebo je to stále jen taková podkapitola zemědělství?

A zásadní problém však vidím především ve financování. V programovém prohlášení vlády nacházíme několik konkrétních opatření, která oslabují příjmy obcí, aniž by bylo kdekoliv jasně řečeno, jak budou tyto výpadky nahrazeny. Vláda například uvádí, že zastaví automatické valorizace daně z nemovitostí prostřednictvím inflačních koeficientů. Daň z nemovitosti je přitom jedním z mála příjmů, které mají obce plně ve své kompetenci. A proto se ptám zcela otevřeně: bude tento výpadek příjmů obcím kompenzován navýšením rozpočtového určení daní? A pokud ano, proč o tom programové prohlášení mlčí?

Dalším bodem je návrh, aby čistý zisk z provozu městských radarů byl odváděn do Státního fondu dopravní infrastruktury. A opět se ptám, jaký dopad to bude mít na rozpočty měst a obcí, které tyto systémy financovaly, zaplatily, provozují je a udržují, a jakým způsobem jim stát tyto prostředky nahradí?

Třetí oblast je téma financování nepedagogických pracovníků ve školství. Vláda deklaruje, že chce zajistit důstojné platy kuchařkám a uklízečkám, školníkům a dalším zaměstnancům škol, a tím stabilitu provozu škol. To je cíl, se kterým se dá souhlasit. Ale opět chybí odpověď na klíčovou otázku, z jakých peněz to má být financováno. Částečně jsme tohle téma slyšeli v předchozím příspěvku a já zcela otevřeně říkám, že jsem z toho příspěvku pana ministra pochopila, že nesouhlasí s tou reformou, která byla provedena, a ač jsem za lidovce, tak ráda podpořím, pokud tato nespravedlnost vůči obcím bude narovnána.

Venkov a obce nemohou fungovat na základě dobrých úmyslů, potřebují kontinuitu, jasná pravidla, stabilní příjmy a férové rozdělení odpovědnosti mezi stát a samosprávy. Pokud vláda na jedné straně mluví o posílení obcí, ale na druhé straně jim bere příjmy bez jasných kompenzací, pak to není podpora venkova, ale jeho postupné oslabování.

Druhý dotaz směřující na ministryni pro místní rozvoj se věnuje oblasti cestovního ruchu. Cestovní ruch má bezpochyby význam pro regiony a místní ekonomiku. Ale ani zde nelze oddělovat ekonomiku od hodnot. Dovolím si krátkou citaci z programového prohlášení vlády. "Zvláštní pozornost bude věnována přilákání turistů s vyšším potenciálem útrat, zejména z ekonomicky rostoucích regionů. Budeme podporovat cestovní ruch bez ideologických předsudků a jednostranných prohlášení, která by mohla narušit hospodářské či turistické vztahy České republiky se zahraničními partnery."

Ano, cestovní ruch přináší peníze a ne malé. Ale dovolte mi říct jednu věc otevřeně. I peníze mohou smrdět. A proto se ptám ministryně pro místní rozvoj: má tato vláda nějaké limity ekonomické spolupráce? Nebo opravdu přivítáme s otevřenou náručí každého, kdo je ochoten zaplatit bez ohledu na to, koho reprezentuje a jaký režim za ním stojí?

Budeme lákat na dovolenou v Čechách elity autoritářských režimů a oligarchy s nimi spojené, zatímco jejich vlastní občané žijí v chudobě, jsou vězněni, mučeni nebo popravováni pro své politické přesvědčení, víru či jinou jinakost. Cestovní ruch není jen byznys. Je to vizitka země a stát, který rezignuje na hodnoty ve jménu krátkodobého zisku, ztrácí důvěryhodnost doma i v zahraničí.

A třetí moje otázka se týká zahraniční politiky a vztahu k Evropské unii a směřuje na pana premiéra.

Pane premiére, často od vás slýcháme, že Evropská unie je neefektivní, pomalá a málo akceschopná. Mnozí z nás s touto kritikou mohou v některých bodech souhlasit. Ale pak čteme v programovém prohlášení, že nepřipustíte oslabování principu jednomyslnosti. A zde je zásadní rozpor, proto se ptám přímo: není právě jednomyslnost a právo veta jednou z hlavních překážek větší akceschopnosti Evropské unie? Evropská unie má 27 členských států. Jaké zákony by byla schopna přijmout tato Poslanecká sněmovna, kdyby se na nich musely shodnout všechny politické strany - a to jich tady máme jenom osm?

Nelze současně říkat, že systém nefunguje a zároveň blokovat jakoukoliv debatu o jeho změně. To není státnická pozice, to je pohodlný alibismus. Programové prohlášení mluví o Evropské unii především jazykem odmítání - odmítání migrační politiky, odmítání ekologických regulací, odmítání další integrace.

Chybí zde ale odpověď na základní otázku: jak chce vláda v Evropské unii aktivně prosazovat české zájmy, když zároveň oslabuje naši vyjednávací pozici? Česká republika nebude silná tím, že se bude vymezovat a odmítat, silná bude tehdy, když bude v Evropské unii aktivním, respektovaným a konstruktivním partnerem, který hájí své zájmy, ale umí hledat spojence a řešení.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato vláda žádá o důvěru s programem, který mluví o rozvoj venkova, ale neřeší jeho skutečné potřeby a zároveň bere obcím prostředky, bez nichž se venkov rozvíjet nemůže. Programem, který staví proti sobě krátkodobé příjmy z cestovního ruchu a hodnotovou politiku.

Vláda také kritizuje Evropskou unii, aniž by měla odvahu otevřít debatu o její skutečné funkčnosti. Jako bývalá starostka vím, že odpovědnost se nedá přenést na papír ani na Brusel. A jako poslankyně nemohu vyslovit důvěru vládě, která nabízí spíše slogany než řešení. Proto této vládě důvěru vyslovit nemohu.

Děkuji za pozornost.