Pozoruhodný - a velmi nebezpečný - projev předvedl totiž Petr Fiala. Kdysi aspoň nominálně konzervativní politik se změnil v čistokrevného populistu. A narýsoval nepěknou cestu.

Tradiční pravo-levý souboj překryl Fiala civilizačním střetem o “charakter svobody a demokracie” jejichž výlučným ochráncem je samozřejmě jen jeho politický tábor. A držitelé těchto hodnot jsou oprávněni v jejich jménu použít vůči svým vnitřním nepřátelům jakékoliv prostŕedky.

Nevím, zda tomu Fiala opravdu věří, či zda je to jen z nouze ctnost, protože jako pravicový politik selhal. Takto nalajnované hřiště nicméně umožňuje postupný nástup autoritativního státu, s rostoucí rolí silových složek, s praktikami slídění, šikany, cenzury.

To celkem odpovídá onomu kultu “lampasáctví” a “gaučového válečnictví”, které se zde za přispění médií hlavního proudu a různých “expertů” v části společnosti poslední dobou uchytily.

Naštěstí to podle mě neodpovídá většinovému názoru populace, což se projevilo i ve volbách.

Navíc, také naštěstí, toto poselství nemá elektorátu ani kdo doručit. Kupka je jistě pracovitý a snaživý úřednický typ, který ale postrádá jak Fialovu teoretickou průpravu, tak jeho rétorické schopnosti (o charismatu se nedá mluvit ani u jednoho z nich). Už je to jen únavné.

Proto si spíš myslím, že ODS se dnes vydala ve stopách (již bývalé) ČSSD.

Kupka za Fialu je podobně “strategický” tah jako kdysi Hamáček za Sobotku.

Kdo po něm sehraje roli Šmardy a nakonec Maláčové, ještě nevíme, ale myslím, že je to už jedno.

Jak se říká: good riddance.