Z odůvodnění jasně vyplývá, že jsem se žádného trestného činu nedopustil, protože z policejních odposlechů nevyplývá, že nabídka úplatku vůbec padla, a především, i kdyby padla, nešlo by o trestný čin, na který se vztahuje oznamovací povinnost. Šlo by totiž o “nepřímé úplatkářství“, kdy je úplatek nabídnut až ex post jako odměna za nějakou činnost. A na „nepřímé úplatkářství“ se oznamovací povinnost nevztahuje. Jinak řečeno, čin se vůbec nestal, a pokud by se stal, tak ho policie chybně kvalifikovala a neměla mě za něj stíhat.

Odůvodnění obsahuje řadu dalších právních argumentů, proč mě policie chybně obvinila a proč by měl státní zástupce obvinění odmítnout. Moji právníci například poukazují na to, že ve spisu nejsou žádné důkazy, že bych nějakou schůzku pro Josefa Jadrného s bývalým ministrem Sikelou domlouval, že by taková schůzka proběhla a také na to, že v den, kdy jsme měli s Jozefem Jadrným o sjednání schůzky údajně jednat, byl kandidátem STAN na ministra průmyslu Věslav Michalik, nikoliv Sikela.

Občas jsem kritizován, že jako veřejný činitel nerespektuji práci policie a její kroky označuji za snahu mě jako politika poškodit. Co jiného si ale mám po přečetní právního rozboru tohoto obvinění myslet? Obvinění, které je natolik právně amatérské, že ho buď státní zástupce policii vrátí, nebo ho soud za nějakých osm až deset let shodí ze stolu? Stejně jako to udělal loni po jedenácti letech od obvinění z obřího úplatku v kauze kostela Máří Magdalény, kdy konstatoval, že trestný čin se nestal?

Mimochodem do ročního výročí od vyhlášení rozsudku v kauze kostela Máří Magdalény zbývají dva týdny a písemné odůvodnění rozsudku není stále k dispozici…