máme teprve začátek roku - v podstatě začátek volebního období - a určitě se dalo očekávat, že vláda nastoupí rázně. A také jsme čekali, že nastoupí konstruktivně a bude sypat ty nejlepší legislativní návrhy na světě, abychom byli tou nejlepší zemí na Zemi či na planetě, bude to mít rychlý spád.

Jaká byla realita? V prosinci vládní většina nesvolala jednání Poslanecké sněmovny. Nestihly se třeba projednat některé tisky, které tam platily, bylo třeba s nimi něco udělat - jako rozvodová novela a podobně. V prosinci jsme nejednali. To bylo to raketové tempo, které vláda slibovala.

A teď vládní většina přichází s mimořádnou schůzí. Já té logice úplně nerozumím. My jsme se snažili využívat také v určitých případech instrumenty mimořádných schůzí, ale bylo to hlavně ve chvíli, kdy nám tehdejší opozice destruovala jednání Poslanecké sněmovny v podstatě na rok. Byli tady takoví machři, kteří dokázali mluvit osm, devět hodin bez přestávky, klobouk dolů. A nezahájil se nikdy program jednání. Já se ptám, jestli tohle my jsme zatím jako opozice udělali? Naopak my jsme vyzývali: pojďme svolat řádnou schůzi v prosinci, ať se projednají tisky, které na to čekají a které bylo bývalo třeba projednat do konce roku.

A co jsme viděli v těch posledních dnech? Sledovali jsme nedůstojné vydírání prezidenta republiky jedním z ministrů Babišovy vlády, dokonce vicepremiérem, poslouchali jsme premiéra, jak slabě a nedůvěryhodně bagatelizuje jednání svého ministra a otevřeli jsme mimochodem schůzi, která by měla směřovat k tak zásadním rozhodnutím, jako je zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média, což já osobně považuju - a myslím si, že celá současná opozice - za přímé ohrožení demokratických základů naší země, jednoho z pilířů demokracie, nezávislosti a svobody veřejnoprávních médií. A tady se zařazuje další rychlostní stupeň i v disciplíně, kterou opravdu ovládáte dobře, a to nám ukazujete: ohýbání, obcházení pravidel téhle země.

Dnes tu máme zajímavý zářez. Návrh zákona o státních zaměstnancích, který je ve skutečnosti - logicky, to všichni víme - vládním návrhem. Předložen je poslanci z jakého důvodu? Z toho důvodu, aby se vláda vyhnula běžnému legislativnímu procesu - ať už jde o mezirezortní připomínkové řízení, ať už jde o projednání a debatu, která je vždycky odborná a hluboká na legislativní radě vlády.

Když totiž vláda zaujme k návrhu nějaké stanovisko, dostávají poslanci... A to říkám i pro ty, kteří tady začínají a chtějí se té práci poctivě věnovat. Když je to vládní návrh, tak mají poslanci čas se seznámit s celým mezirezortem, s celým připomínkovým řízením. Nic takového tady není. Máme tady poslanecký návrh k něčemu, co má potenciál výrazným způsobem změnit státní správu u nás - a já tvrdím, rozhodně ne k lepšímu. Poslanecký návrh bez připomínek. Ale pokud se k nějakým neoficiálním připomínkám nakonec dostanete, tak vidíte zdrcující kritiku. A nejenom od nějakého nezisku, na který vy často poukazujete a kterému šlapete na krk.

Tady to třeba vidíte od odborů. Ty odbory, které Fialovu vládu mnohokrát kritizovaly, tak ty říkají - Babišovo vládo, zbláznila ses? Takhle uvádět do nejistoty úředníky ve státní správě? Takhle politizovat - a nebojím se říct - privatizovat státní správu v naší zemi? A odbory velmi dobrou právní analýzou poukazují i na legislativní slabiny toho návrhu, k těm se určitě dostaneme v debatě, protože vy tu debatu tady prosadíte, ona bude a my se dostaneme velmi jednotlivě k tomu, co tam prostě máte, milá vládo, špatně, co nebude fungovat. A v praxi to bude znamenat jenom komplikace pro to, jak tenhle stát bude fungovat.

A víte, kdybyste šli do toho mezirezortu, tak by vám možná odborníci, které máte v legislativní radě, k tomu řekli, že to máte špatně. Vy jste si vybrali své dva tři odborníky a čtyři poslance, kteří vám to podepsali. Ti vám neřeknou, že to máte špatně. Víte, to se musíte ptát odborníků. Tak to při projednávání takhle důležitých norem prostě chodí.

No, a jedna otázka - proč tohle nemohlo počkat na další řádnou schůzi? No, odpověď je jasná každému, kdo se tady vyzná...

Já bych poprosil pana předsedu, aby mě do toho nemluvil. (Omlouvá se poslankyně Decroix, která hovoří k předsedajícímu.) Děkuju.

Proč to nemohlo počkat na další řádnou schůzi? Odpověď je zřejmá každému. Vy jste se báli, že na řádné schůzi mohou dva poslanecké kluby uplatnit své právo veto a zařazení tohoto bodu zablokovat. Proto instrument mimořádné schůze. A myslím si taky, že dneska odpoledne, něco mi to říká, jste se úplně netěšili na interpelace, že jo? Protože ty tady nejsou, nebudou a ony by určitě byly výživné a určitě by byly nepříjemné. Témat jste nám za krátkou dobu svého vládnutí dali, dámy a pánové, opravdu, ale opravdu až dost. Ale my si to užijeme, až na to jednou přijde. A myslím si, že takové téma, jako je vydírání prezidenta vicepremiérem, jen tak nezestárne. A něco mi také říká, že tohle téma se nějakou dobu ve veřejném prostoru udrží, a to zcela právem. Ono se tam udržet má, protože jste předvedli něco, co nemá žádný předobraz v našich dějinách.

Ale ten nejhlubší důvod vašeho spěchu u tohoto tisku je ještě jinde. Vy spěcháte, protože těmito návrhy si chcete podmanit, podmanit státní správu, profesionální státní správu. Nejde vám o její modernizaci. Říkáte, že vám jde o flexibilnost. Flexibilita. Jo, jo, jo. Flexibilita názorů jednotlivých úředníků, abyste byli schopni je donutit k tomu, co po nich chcete.

My jsme třeba zavedli služební komisi. Já se do detailu dostanu v samotné rozpravě, budu k tomu určitě vystupovat dlouze a podrobně. Služební komisi, aby se právě ti lidé, kterým někdo politickou zvůlí ve státní správě ublížil nebo domněle ublížil, se měli kam odvolat. Co jim zbude teď? Soudit se. Myslíte, že se jim to vyplatí? Ta rozvaha, budu se několik let soudit, platit si právníky proti státu, který obvykle má na to, aby si zaplatil dobré právníky. Bude to trvat dlouho. Pak ten soud možná prohraju, protože ten stát má dobré právníky. Co budu dělat? Platit soudní výlohy po třech letech a to místo už dávno mít nebudu, protože na základě tohohle nového zákona, který představujete, už mě dávno vyrazili. Takže dluhy, soudní výlohy, žádná práce. No, a v ten moment přichází to rozhodnutí - tak neudělám radši to, co po mně ten politik chce? Není to cesta jistoty? Určitě ano. Ale co to určitě není, není to cesta nalákání kvalitních sebevědomých vzdělaných lidí do státní správy v téhle zemi. To opravdu ne. Jde to absolutně proti tomu. Chcete svoje politické trafikanty, chcete svoje loajální přikyvovače.

Druhým bodem, který jste zařadili na mimořádnou schůzi, je jednací řád Poslanecké sněmovny. A já bych tady dokonce mohl i chvilku náznakem chválit. V té debatě jste pokračovali, ptali jste se i opozice, běžela tady diskuse o tom, jak má vypadat jednací řád moderní Poslanecké sněmovny. Fajn, děkujeme za to.

Ta iniciativa začala mezistranicky v takzvané iniciativě Moderní sněmovna už v minulém volebním období a já jsem rád, že se na to navázalo. No jo, ale ten finální návrh, kterému vy říkáte finální, předkládáte na mimořádné schůzi bez toho, abyste na té platformě, kterou jste svolali pro dosažení shody a tím zaručili, že všichni tady budeme nějakým způsobem v nějaké míře kompromisu komfortní s tím výsledným návrhem a to mu dává velkou naději, aby skutečně přežil volební období a nebyl prostě návrhem jenom jedné vládní většiny.

Já jsem ten váš přístup ocenil i ve své řeči teď, ale vy jste ho nedotáhli. Vy předkládáte návrh, na kterém ta finální shoda té pracovní skupiny, kterou vy jste svolali, prostě není. A já se ptám proč? Tak proč tak spěcháte? Proč jste tomu nedali ještě měsíc dva práce, abyste té finální shody dosáhli a mohli jste ukázat, že o té komunikaci a vstřícnosti k opozici... No, tak my vidíme, jak vypadá reálně, včera, krásnej den k tomu... Ale že aspoň část toho myslíte vážně.

My jsme tenhle dialog určitě zahájili a chceme v tomhle dialogu s vámi pokračovat. Určitě nebudeme dneska destruktivní, jako jste bývali vy vůči nám, ani při projednávání tohoto bodu. My se budeme pouze snažit uplatnit ty připomínky, které se daly zapracovat ještě před zařazením toho bodu i při té diskusi. Tak jsem zvědavý, jestli budete poslouchat, anebo už máte dáno, že takhle to prostě bude.

A my se spoustou věcí v tom souhlasíme, se spoustou věcí souhlasíme. I když jsme teď v opozici a mohlo by se nám to hodit k obstrukcím. Tak my říkáme, princip je víc, efektivní jednání Poslanecké sněmovny. Důvěra lidí v to, že tady o něčem jednáme a jenom neobstruujeme a hodiny a hodiny nestrávíme tady u toho řečnického pultíku, je důležitá. A my vás podporujeme i jako opozice. Slyšíte ten rozdíl? Jenom jsme vás žádali, pojďte to dojednat. Pojďte se bavit o sporných věcech, že omezujeme přednostní práva, ale ten, komu ho ve vašem návrhu neomezujeme, sedí tamhle a je to předseda Poslanecké sněmovny. Pojďme se bavit, jestli tohle je správně dáno v tom návrhu a že tam jsou dílčí věci, dílčí věci, s kterými my nesouhlasíme. Principy máme stejné a východiska máme stejná.

My jsme vás jenom prosili, pojďme to dotáhnout. A mohli jsme dokonce předvést i docela pozitivní vzkaz do naší veřejnosti - jsou věci, na kterých jsme schopni se dohodnout, jedna z nich je, ano, Poslanecká sněmovna má jednat efektivně. Shodly se na tom všechny strany, mohlo to projít jako nůž máslem.

Co vy jste udělali? Dali to na mimořádnou schůzi ve fázi, kdy to prostě ještě domluvené není. K čemu to povede? Zase to povede k nějakým dvěma skupinám, které tady budou. Asi se neshodneme ani při finálním hlasování a potencialita toho, že až ty příští volby prohrajete - a ono se to zase otočí a zase se bude ten jednací řád měnit - no, tak ta je tady bohužel velká. A tomuhle jsme se mohli docela elegantně vyhnout. Stačilo jenom jednat, být trpěliví, nebýt tak nedočkaví, aby všechno bylo podle těch našich notiček.

Dámy a pánové, už poslední větu, já tady nebudu osm devět hodin, já bych to ani nevydržel, já bych to ani nevydržel.

Uvědomte si, prosím, že obcházení pravidel, což teď předvádíte, rozhodně není žádným symbolem a znakem síly. Možná demonstrací většiny, ale ne znakem síly. Naopak tohle je přece jasný důkaz a poukaz na to, že sami jste nejistí, bojíte se normální schůze, instrumentu, který se jmenuje veto, bojíte se Legislativní rady vlády, mezirezortního připomínkového řízení. Je to důkaz toho, že nejvíc ze všeho vy se bojíte opozičních argumentů.

Děkuju za pozornost.