To říká poté, co:

• je politik a dožadoval se vstupu na nepolitické podium a z nepolitické akce udelal navýsost politickou sám
• dostal prostor a mohl na to pódiu vlezt a mluvit, takže ho nikdo necenzuroval
• lidé mohli svobodné vyjádřit svůj názor a nikdo je nenutil do jiného, než sami cítili a ano, měli odvahu se postavit ministrovi
• argumentoval komunismem poté, mu nevadí, že jeho kolega Klempíř, kterého vypískali také, udával pro STB za pětistovku kamarády
• no a následně jeho stranický kolega veřejně řekne, že festivalu Strážnice už nedají žádné dotace.

Ministr Macinka pokračuje:

“Bude trva roky, než to opravíme, ale nevzdáme to, i když po nás budou lidé s dušemi kyselými hystericky pískat. ”

Tohle chování je kombinací pokrytectví a několika specifických argumentačních faulů či manipulativních technik. Pokrytectví (licoměrnost): Mluvčí sám dělá přesně to, z čeho obviňuje své oponenty.

Argumentum ad hominem (tu quoque – „ty taky“), kdy místo vyvrácení oponentova argumentu mluvčí útočí na osobu oponenta a jeho jednání. Obviňuje kritiky, že se chovají „jako za komunismu“.

Psychologická projekce: Jde o obranný mechanismus, kdy člověk přisuzuje své vlastní negativní vlastnosti a činy někomu jinému.

Vytváření slaměného panáka (Straw man): Mluvčí zkreslí kritiku oponenta do absurdní roviny (např. „vy mě tu cenzurujete/omezujete jako za totality“), načež tento zveličený nesmysl používá, aby odvrátil pozornost od svých vlastních reálných kroků.