A mezi tím ticho o věcech, které by si zasloužily pozornost. Hlava státu vypovídala na policii - nikde nic, že? To není detail. To je věc, o které se má mluvit otevřeně, bez mlžení. Místo toho? Ticho po pěšině. Žádná pořádná komunikace, žádná tiskovka, žádné jasné vysvětlení, žádná přímá konfrontace otázek.

Co novináři? Nic? Budujeme kult osobnosti a tohle se nehodí? Jen PR obrázky z olympiády, a to stačí? Jako by si někdo myslel, že když se bude dost tleskat a dost sportovat před kamerou, tak se všechno ostatní rozplyne.

Nerozplyne! A jestli už tam byl, tak ať se to aspoň řekne napřímo. Chlapsky. Rovně. „Ano, byl jsem tam, tady je proč, tady jsou fakta.“ Hotovo. Bez fňukání, bez hraní na ublíženého hrdinu. Funkce prezidenta není marketingová kampaň s helmou a hokejkou. To nechme Putinovi.

I ty omluvy sportovců prezidentovi, no, to už je úplný úlet. Tahle země nepotřebuje naleštěnou figurínu na plakátě, jako to dělají v Rusku. Ještě by mohl Petr Pavel přeprat medvěda, ne? Potřebuje dospělý přístup. Protože když už někdo chce vystupovat jako tvrďák s vojenským drilem, tak ať tu rozhodnost ukáže i ve chvíli, kdy jde do tuhého, ne jen když se fotí na tribuně.