V tu chvíli by většina stran zkusila změnit strategii. Možná přístup. STAN nikoli. STAN jde dál. Přichází totiž s řešením. Místo Rakušana nominují jeho bývalou asistentku Barboru Urbanovou, ženu, která má k postavě Věslava Michalika obdivný vztah, jehož základ zůstává poněkud nejasný.

A kdo že byl Věslav Michalik? To je ten, jehož jméno se neoddělitelně vine kolem kauzy Dozimetr. Kauzy, která se pro STAN stala něčím jako rodinným dědictvím. Takže zatímco Vít Rakušan neprocházel mimo jiné kvůli tomu, že je s touto érou Dozimetru spojován, STAN si řekl: „A co kdybychom tam poslali někoho, kdo to nejen zažil, ale ještě to obdivuje?"

To je politická strategie hodná... pozornosti. Opravdu klobouček. To je strategie! Barbora Urbanová se totiž ke svému obdivu k Věslavu Michalikovi hlásí s takovou otevřeností, že by to mohlo sloužit jako studijní materiál. Podle jejích slov:

• Vzhlížela k němu od školních let.
• Považuje ho za životní vzor.
• Podílela se na přejmenování náměstí na jeho počest.
• Navrhla ho na státní vyznamenání.

Když to člověk čte, skoro čeká, že dalším krokem bude edice triček Barbory Urbanové „Team Michalik". Veřejnost řeší kauzu Dozimetr, důvěra ve STAN dostává zabrat... a řešení? Vyslat do vedení sněmovny někoho, kdo by klidně mohl vést fanklub jedné z nejkontroverznějších postav téhle éry. To už není ani ironie.

A argument, že změna kandidáta přinese změnu výsledku? Ano, změna přišla. Jen poněkud zvláštní. Tomu moc nerozumím. Protože jestli byl problém u Víta Rakušana jeho spojení s minulostí (a proto ho nevolila ani celá opozice), pak nominace Barbory Urbanové působí jako rozhodnutí tu minulost zarámovat.

Ale budiž, každý má svou strategii. Někdo volí restart. Někdo sebereflexi. A STAN? Ten má velmi specifický smysl pro humor. Tak hodně štěstí při volbě. Protože pokud je tohle plán, bude potřeba víc, než jen hlasy poslanců.