Místo odborné polemiky či otevřené diskuse autor zvolil cestu institucionálního tlaku a mé vyjádření označil za ohrožení důvěry veřejnosti ve vědu a očkování. Následující text proto nevzniká jako spor o vakcíny samotné, ale jako reakce na způsob, jakým je dnes v České republice nakládáno s kritikou, pochybnostmi a veřejnou debatou o zdravotní politice.
Text epidemiologa Romana Chlíbka, prezentovaný jako odborné varování před „neodpovědnou komunikací“, ve skutečnosti vypovídá spíše o problému, který české zdravotnictví provází už delší dobu: o neschopnosti části expertů snést veřejnou debatu, která se nevleze do předem schváleného rámce. Fakt, že autor místo polemiky volí formu stížnosti adresované ministrovi zdravotnictví, je sám o sobě alarmující. Odborný spor se tím neposouvá kupředu naopak se institucionalizuje tlak na umlčení jiného názoru. To není obrana vědy, ale její karikatura.
Kritika není popírání vědy
Ve svém textu Chlíbek opakovaně naznačuje, že jakékoli veřejné zpochybnění regulatorního procesu nebo tempa zavádění mRNA technologií automaticky znamená „relativizaci medicíny založené na důkazech“. To je argumentační zkratka, která by u epidemiologa neměla obstát. Vyjádřit pochybnosti o schvalovacím procesu v USA, zejména v situaci, kdy se postoje amerického regulátora FDA mění v krátkém čase a bez dostatečné veřejné komunikace, není dezinformace. Je to legitimní politická i odborná otázka. Stejně tak upozornění na to, že společnost Moderna má silnou ekonomickou motivaci rozšiřovat využití jednou prosazené technologie, není konspirační narativ, ale elementární realita farmaceutického trhu.
Odbornost bez sebereflexe
Chlíbek se stylizuje do role obránce důvěry veřejnosti. Přitom ignoruje, že právě nekritické obhajování každého kroku regulátorů během pandemie covidu-19 vedlo k hluboké erozi této důvěry. Lidé si velmi dobře pamatují, jak byly oprávněné otázky nálepkovány, jak se měnila oficiální tvrzení a jak se jakákoli pochybnost redukovala na „antivax“. Tvrdí-li dnes, že problémem je mé veřejné vyjádření jako náměstkyně, míjí se s realitou. Skutečným problémem je, že část odborné obce stále odmítá připustit, že i komunikace vědy může selhat a že poučení z minulosti je nezbytné právě proto, aby se důvěra obnovila.
Opozice v bílém plášti
Nelze přehlédnout ani politický rozměr celé kauzy. Roman Chlíbek není jen epidemiolog, ale také zastupitel za opoziční ODS. O to citlivější by měl být na to, aby jeho kroky nepůsobily jako politický nátlak maskovaný odborností.
Důvěra se nevynucuje
Důvěra veřejnosti se nebuduje tím, že se kritické hlasy označí za hrozbu a pošlou „k řešení“ ministrovi. Buduje se otevřenou debatou, transparentním vysvětlováním nejistot a ochotou připustit, že ne všechny otázky mají jednoduché odpovědi. Ironií celé situace je, že text, který má údajně důvěru chránit, ji spíše dál oslabuje. Protože veřejnost velmi citlivě vnímá rozdíl mezi odbornou diskusí a snahou zavřít ústa těm, kdo si dovolí mluvit jinak. A právě to je možná největší riziko, před kterým bychom dnes měli varovat.
