Změny budou probíhat postupně ve třech etapách během tří let. Právě rozdělení do tří etap a časové rozvolnění je výsledkem debaty s představiteli justice – reagovali jsme na jejich požadavek, aby byl dostatek času na organizační, personální i technickou přípravu. O konkrétních parametrech i harmonogramu jsem jednal také na poradě s předsedy krajských a vrchních soudů, kde zazněla řada věcných připomínek. Ty jsou a budou do přípravy reformy zapracovávány. Tvrzení o „unáhlenosti“ proto neodpovídá realitě.

Naopak mám za to, že tato debata je spíše zpožděná – otázka efektivity malých soudů s několika soudci, ale plným administrativním a manažerským aparátem, měla být řešena už dávno. Považuji za nehospodárné, aby soud se sedmi či deseti soudci měl kompletní hospodářské zázemí včetně funkcí předsedy a místopředsedy, pokud lze tyto kapacity sdílet efektivněji.

Pokud jde o jmenování nových soudců, současný stav je z více než 99 procent naplněn a systém nemá významné množství neobsazených míst. Na poradě ministra s předsedy krajských a vrchních soudů bylo rovněž potvrzeno, že případná nová jmenování budou realizována pouze tam, kde vznikne skutečně odůvodněná potřeba. To je logický a odpovědný postup vůči státnímu rozpočtu i vůči samotné justici.

Nezávislost soudů nikdo nezpochybňuje. Soudy jsou a budou nezávislé a žádný politik jejich rozhodování neovlivňuje. To však neznamená, že rozhodnutí soudů nemohou být předmětem veřejné diskuse. Řada rozhodnutí vyvolává silné emoce, často oprávněně – například v případech ukládání podmíněných trestů pachatelům znásilnění či pohlavního zneužívání. Otevřená debata o fungování justice není útokem na její nezávislost, ale přirozenou součástí demokratické společnosti.