Za prvé přece mluvím k přesvědčeným. Já si nedělám iluze, klamné iluze, že jsem schopen kohokoliv v tomto sále přesvědčit, aby změnil svůj názor, protože podstata téhle koalice je nevydávání dvou předsedů koaličních stran k trestnímu stíhání. Věřím, že dnešním hlasováním nechcete oslabit to, co vaši koalici drží od začátku tak pevně pohromadě.

Zároveň se vyhnu i tomu, abych jakýmkoliv způsobem posuzoval spáchání či nespáchání trestného činu, ať už ze strany Andreje Babiše nebo Tomia Okamury. Proč? Protože mi to nepřísluší. Protože tohle by v normální demokratické svobodné zemi mělo příslušet soudům. Tohle by mělo příslušet institucím, které jsou k tomu v rámci naší země zřízeny, a tyhle instituce v normální demokratické právní zemi mají ke všem lidem stejný a rovný přístup.

Rozhodně nebudu tím, kdo tady někoho bude obžalovávat, ale slyšeli jsme v proslovu Andreje Babiše, že on sám sebe tady obhajoval. To je určitě na místě, ale jinde, ne tady v Poslanecké sněmovně. To je na místě před soudem. To je legitimní právo každého, kdo je z něčeho obviněn, aby se obhájil. Já si dokonce nedovolím ani říkat, že Andrej Babiš spáchal nějaký trestný čin. V žádném případě. On je pouze v nějakém stadiu, kdy je z něj obviněn a my se teď bavíme o tom, zda to jeho obvinění, stejně jako u Tomia Okamury, bude postupovat řádně, a to tak, že o vině či nevině rozhodne soud, ne my tady v Poslanecké sněmovně. Takže slovům Andreje Babiše, kde vysvětloval celý svůj případ, určitě rozumím. Jenom je měl pronést jinde. Měl je pronést u soudu.

Zároveň tady nebudu reagovat ani na neustálé okopávání nás. To znamená, ten defenzívní skok do ofenzívy, který Andrej Babiš rád předvádí, pozurážet všechny ostatní, srovnávat nesrovnatelné, to je výraz nějaké nervozity. Já nervózní nejsem. Chtěl bych pouze popsat to, čeho jsme tady v téhle chvíli svědky. My jsme svědky vlády populistů a populismu a my teď pro to máme jednoznačný důkaz. Ten nám dáváte vaším chováním a přístupem k celé věci totiž vy sami.

Symbolem populistické politiky je jakási lidovost. Populisté rádi říkají, jsme jedni z vás. Někdy to mají napsáno na kšiltovce, někdy to mají napsáno jinde, někdy to ukazují tím, že si na těch samých festivalech, co chodíme my všichni, dělají ta selfíčka, jí ten samý smažák a ten samý řízek, dávají si toho skvělého utopence, kterého tam prodávají a říkají: My jsme přece jedni z vás. Když populisté nevládnou, tak často říkají: Měly by se snížit platy všem, kteří o téhle zemi rozhodují, měla by se zakázat auta s majáčkem a s tou ochrankou.

Jeden člověk, který teď sedí na umpire - nemyslím pana kolegu Skopečka, ale toho, kdo předsedá téhle Sněmovně - říkal o své předchůdkyni: Ten její bavorák, ta paní Pekarová, co se vozí tím bavorákem. No, vždycky to říkají, když v té funkci nejsou. Do té doby jsou jedni z vás. Vadí jim to samé, co vám. Vadí jim ta samá auta, ty samé majáčky. Vadí jim ty vysoké platy, všechny ty výhody, měly by se zvýšit ceny ve sněmovních kantýnách. Poslanecká imunita, dokud se jich netýká, tak v té chvíli se o ní hovoří, že by se měla zrušit, protože poslanecká imunita jako taková přece je nějakým výdobytkem těch papalášů nahoře.

Tohle říkáme v našich historických výrocích do té chvíle, dokud se nás to netýká. Jsme jedni z vás, mluvíme jako vy, nosíme stejné oblečení, chováme se jako vy. Jenomže tohle falešné rovnostářství, ten výraz populismu, tahle předstíraná lidovost, vždycky končí ve chvíli, když se láme chleba, když nějaké to dané privilegium může ten který populista, papaláš, využít pro sebe, pro sebe osobně. Je jim vlastně úplně jedno, že na kritice všech těchto výdobytků, toho papalášství, těch domnělých elit, postavili celou svoji dosavadní politickou kariéru, že na základě toho získali svoji moc. Ten paradox jejich přístupu. Svoji moc získali na kritice papalášských výdobytků, které v první moment, kdy tak mohou učinit, sami pro sebe osobně využijí. To jsou populisté.

Ale v tomhle našem případě jde o něco vážného. Tady jde o rovný přístup ke spravedlnosti v téhle zemi. Rovný přístup těch lidí, kteří s vámi stojí na těch festivalech, když si s nimi děláte vaše selfíčka. Oni, když budou z něčeho obviněni, tak si musí projít standardním procesem. Jim opravdu nepomůže to, že budou vykřikovat: Tohle je kampaň. Jim nepomůže to, že budou vykřikovat: Jedná se o politický proces. Tohle je před spravedlivým trestem rozhodně neochrání. Ani věty o tom, že je to celé komplot polistopadového kartelu, toho kartelu, který tady Andrej Babiš v devadesátých letech svou činností vydatně budoval.

Oni nezískají nic, když budou veřejně zpochybňovat nezávislost soudců, kteří, cituji: "rozhodují politicky". Kdy ten soudce rozhoduje politicky podle Andreje Babiše? Když rozhodne v jeho neprospěch. Vzpomeňme si, když soud dopadl pro Andreje Babiše dobře, na ten jeho výrok: "Jsem rád, že žiji v zemi, kde soudy rozhodují nezávisle." To je věta, která by se měla tesat do kamene. Takovou větu by měl politik - co politik, státník - být schopen vyslovit ve chvíli, ať už je nebo není s výrokem soudu spokojen. Ne populista. Populista takovou větu řekne jenom ve chvíli, když ten soud rozhodne, jak on sám si přeje.

Všechny ty nerovnosti, o kterých jsem tady mluvil, auta s majáčkem a podobně, které jsou kritizovány, to jsou nějaké symboly. Ale tohle není symbol. Rovnost před zákonem je podstatou života ve svobodné zemi. Rovnost každého jednotlivce a každého jedince před výkonem moci soudní je absolutní esencí toho, co tvoří základ demokracie a svobody, nebudovat na tomto principu nové elity.

Samozřejmě, že ti lidé, kteří nejsou poslanci, nejsou poslankyněmi, nebudou mít za sebou těch 108, potažmo 107 přátel a příznivců, které drží pohromadě to, že tahle koalice má někde v nějakém dodatku své smlouvy, ať už ústně nebo písemně zakotveném, to, že nevydá prostě svoje předsedy k trestnímu stíhání, nevydá je do toho normálního světa, kde o spravedlnosti nerozhodujeme my tady našim hlasováním, ale rozhoduje o tom soud. Lidé jsou si rovni, my jsme si rovnější.

Ale až bude kampaň, zas ty kšiltovky budou, zas budou selfíčka, zas budou smažáky a zase na chvilku budeme jedni z vás. Zas nám dejte veškerou moc k tomu, abychom těch privilegií, které kritizujeme, mohli využít nebo zneužít v první moment, kdy se nám to bude hodit. Pár měsíců máme tu novou vládu a stojíme tady dnes. Ale znovu, vždyť to nikoho nezajímá. Vždyť ti, kterých se to týká, tady nejsou. To je dohodnuté. Víme, jak budeme hlasovat. Je tady pokus o tajné hlasování. Ten určitě dává nějakou logiku, ale já si stejně nedělám naději. To je prostě ta soudržnost, která je na tomhle od začátku definována.

Začal jsem větou, že symbolem politiky populistů je lidovost, ale skutečným obsahem populistů, politiky populistů - dnes to uvidíme v přímém přenosu - je pokrytectví. Pokrytectví, které říká, populisté jsou lidoví, jen dokud je to nic nestojí. My chceme rovnost, pokud se ta rovnost netýká nás. Jejich pokrytectví, ale dnes stojí moc nás všechny, a to důvěru v politiku, důvěru v to, že je tady rovné zacházení se všemi lidmi v téhle zemi.

Protože vy dneska všem vzkazujete, není, není a nikdy nebude. My to tak nechceme, my chceme pro sebe všechny výhody, o kterých jsem tady mluvil! Svým chováním, ukazujete, že pro určitou část politiků těch populistických politika není ani v náznaku veřejnou službou, ani v náznaku veřejnou službou. Je to pouze prostředek k tomu, aby dosáhli toho, čeho chtějí. V téhle chvíli beztrestnosti. Toho, aby nešli před soud v situaci, kdy by tam běžný občan v téhle zemi šel.

Je to zvýhodňování tu imunity, tu vlastního byznysu, tu třeba toho, že si vyhodíme ze státní správy lidi, o kterých si myslíme, že nebudou dělat to, co chceme. To jsou všechno ty vaše výrazy a prostředky toho, kdy ukazujete, jsme nad vámi, jsme nad vámi a užijeme si to. A pak v kampani vám řekneme, že ne, to jsme vždycky s vámi, na těch fesťácích, s těma selfíčkama.

A také ukazujete, že justice jako pilíř této země jako demokratického uspořádání si nezaslouží důvěru. Proč by jí lidé měli důvěřovat, že přístup k právu je rovný. Když vy říkáte, že není? Říkáte to tady v přímém přenosu televize, říkáte to všem občanům v téhle zemi. No, ale zároveň jim říkáte - vy to nějak musíte vydržet, vy tu imunitu nemáte. My jo, my ji máme, tak my teď ukážeme, že k soudům se vlastně chodit nemusí. Návod pro vás: Staňte se poslankyněmi a poslanci.

Skutečně je šílené říkat, že je něco politický proces, že je něco kampaň a vůbec si neuvědomovat, že jako člověk, který je v jedné z těch vůbec nejvyšších exekutivních funkcí, tímhle vzkazuju do země, kterou řídím, že nefunguje. Tím vzkazuju lidem v téhle zemi: Nevěřte naší zemi, nevěřte našim institucím - to vám říkám já, předseda vlády! Co tohle způsobuje za následky? Nevím, jestli jste schopni ve svých úvahách o tom, jak dnes hlasovat nebo nehlasovat, vůbec domyslet.

Dnešní hlasování rozhodně není hlasováním jenom o tom, jestli dva předsedové vládních stran musí na rozdíl od nebo nemusí na rozdíl od ostatních občanů téhle země předstoupit před soud. Dnešní hlasování bude hlavně o tom, kdo se v tomhle sále ztotožní s konceptem politiky jako samoobsluhy mocných a s konceptem justice jako švédského stolu, ze kterého si můžete vybrat jen to, na co máte chuť a ve chvíli, kdy na to máte chuť. Já vám moc přeju, vážené kolegyně a kolegové, abyste v tomto hlasování obstáli se ctí.

A na úplný závěr si dovolím jeden osobní vzkaz pro Andreje Babiše. To dnešní vystoupení, pane premiére, neukázalo vaši sílu, ukázalo vaši nervozitu, vaši slabost, váš strach. Děkuju.