než přednesu ten svůj návrh na nový bod dnešního jednání, tak mi to nedá. Musím zareagovat na svého předřečníka, kolegu Skopečka a chci ho ubezpečit o tom, že TOP 09 rozhodně tento návrh nepodpoří. Nepodpoří ho z toho důvodu, že účelové snižování spotřební daně v době výkyvu na světových trzích rozhodně není zodpovědné. Není zodpovědné rozpočtově. Z makroekonomického hlediska dopady na státní rozpočet v době obřích schodků ještě tímto způsobem prohlubovat, tak to rozhodně není zodpovědný pravicový přístup. Notabene, když to poroste k růstu dluhu a nákladům na jeho službu.
Navíc toto opatření je plošné, ulevuje i těm, kteří opravdu v danou chvíli úlevu nechtějí, navíc to podporuje takzvanou přeshraniční turistiku. My ten návrh považujeme jednak (za) rozpočtově nezodpovědný a zároveň ho rozhodně nepovažujeme za pravicový, ale spíše za populistický. Co má smysl stejně tak, jak to dělal bývalý ministr financí pan Stanjura, tak důsledná kontrola marží pumpařů. V neposlední řadě zprávy z dnešního dne, kdy cena na burze ropy opět rapidně klesá, takže než by se ten efekt dostavil, tak situace může být úplně jiná. Takže my nejsme pro takovýto zásah do tržního prostředí.
Teď k tomu, co chci navrhnout. Dovolím (?) si navrhnout zařazení nového bodu na program této schůze, který se bude jmenovat následovně: Budoucnost médií veřejné služby v době, kdy je vláda chce zestátnit. Tento bod navrhuji jako nový bod a navrhuji ho zařadit jako první bod dnes, alternativně jako první bod ve čtvrtek.
Dovolte mi stručné zdůvodnění tohoto bodu. Vláda má záměr zrušit televizní a rozhlasové poplatky. Na první pohled to zní velmi líbivě. Kdo by nechtěl rušit nějaký poplatek? Kdo by nechtěl říct občanům: už to platit nemusíte. Jenže realita je samozřejmě jinde. Ty peníze jen tak nezmizí. Média veřejné služby budou muset být financována i nadále - tedy pokud je nechcete úplně zlikvidovat. Rozdíl je tedy pouze v tom, odkud ty peníze přijdou. A tady se dostáváme k samotné podstatě problému. A bohužel od vlády ani my, ani kolegové z koalice, ani veřejnost neznáme konkrétní podobu, jak chce vláda média veřejné služby financovat - jediné, co zatím víme, že to má být prostřednictvím státního rozpočtu. Poplatky za média veřejné služby nejsou žádná historická anomálie, ani relikt minulosti, je to mechanismus, který vznikl z jednoho velmi jednoduchého důvodu, aby byla média veřejné služby co nejvíce nezávislá na politické moci.
A teď si položme několik jednoduchých otázek: Co se stane ve chvíli, kdy tato média začnou být přímo závislá na státním rozpočtu? Co se stane ve chvíli, kdy jejich financování bude každý rok schvalovat vláda a vládní většina? Co se stane ve chvíli, kdy se rozhodování o jejich financování stane součástí politického boje o rozpočet? Odpověď je bohužel zřejmá - riziko politického tlaku dramaticky naroste.
Dovolte mi k tomu přidat ještě jeden praktický argument. Vláda dnes nedodržuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti při přípravě a schvalování státního rozpočtu. A já si proto kladu legitimní otázku: Pokud vláda nedodržuje zákon, který má hlídat rozpočtovou odpovědnost státu, proč bychom měli věřit, že bude v budoucnu striktně dodržovat zákon, který by určoval výši financování médií veřejné služby? Protože pokud má být financování založeno na nějakém zákonném mechanismu, musí existovat také důvěra, že ten mechanismus bude skutečně respektován. A tu důvěru bohužel současná praxe vlády neposiluje.
V této debatě často slyšíme argument - ale vždyť v řadě evropských zemí jsou média veřejné služby financována ze státního rozpočtu. Slýcháme to často. Ale když se na ty příklady podíváme opravdu poctivě, zjistíme, že realita je mnohem složitější. Například ve skandinávských zemích není financování médií veřejné služby závislé na každoročním rozhodnutí vlády o rozpočtu. Je tam pevně nastavený systém, například po například podíl z konkrétní daně nebo speciální daň, která je zákonem přímo určena jako výnos pro média veřejné služby. To znamená, že politická moc nemůže každý rok rozhodovat o tom, kolik peněz tato média dostanou. A to je zásadní rozdíl, protože pokud se financování stane běžnou položkou státního rozpočtu, stává se také běžným předmětem politického vyjednávání, a to jsou přesně situace, kterým se demokratické státy snažily a snaží dlouhodobě vyhnout.
Dovolte mi ještě jeden čerstvý příklad ze zahraničí. V nedělním referendu ve Švýcarsku odmítlo 62 procent voličů návrh na výrazné snížení poplatků za veřejnoprávní rozhlas a televizi, a to přesto, že podle agentury Reuters patří tyto poplatky k nejvyšším na světě. Švýcaři přesto řekli jasné ne, protože chápou, že nezávislá média veřejné služby mají svou hodnotu a že pokud mají být skutečně nezávislá, musí mít také stabilní a předvídatelné financování, které není závislé na momentální politické většině. Já opravdu pevně doufám, a to říkám zcela otevřeně - (Otáčí se do ministerských lavic.) škoda, že tady není pan ministr kultury - že vláda tento svůj záměr zestátnit média veřejné služby ještě přehodnotí, protože nezávislost médií veřejné služby není technickou, účetní otázkou, je to otázka kvality demokracie. Média veřejné služby mají v demokratickém systému nezastupitelnou roli - mají poskytovat informace, které nejsou závislé na komerčním tlaku, mají poskytovat prostor pro veřejnou debatu, mají poskytovat vyvážené zpravodajství a především mají být institucemi, které nejsou podřízené vládě.
Dovolte mi ještě jednu věc říct jasně. Když sledujeme vývoj v některých zemích střední Evropy, máme bohužel příklady, které by nás měly varovat. Viděli jsme, co se stalo s médii veřejné služby v Maďarsku, viděli jsme, jak dramaticky se změnila jejich role, vidíme také, co se dnes děje na Slovensku. A myslím si, že bychom opravdu neměli chtít, aby se Česká republika vydala stejným směrem, protože cesta, na které jsou média veřejné služby postupně oslabována, politicky ovládána nebo dokonce finančně vydírána, je cesta, která končí velmi špatně - demokracie trpí. A tady je možná největší paradox celé nepříliš probíhající debaty. Vláda na jedné straně říká, že chce zrušit poplatky, protože prý jde o zastaralý systém, ale současně nenabízí model, který by zaručoval silnou nezávislost médií veřejné službě, ba právě naopak, to, s čím vláda zcela bez koncepce přichází, by jejich nezávislost zcela jistě oslabilo, a proto je podle mě naprosto legitimní a dokonce je nutné, aby se o tom vedla otevřená parlamentní debata - ne debata v koaličním zákulisí, ale seriózní debata na půdě Poslanecké sněmovny.
Ještě chci zdůraznit jednu věc, tato debata není pouhou debatou o fungování České televize nebo Českého rozhlasu, není to debata o jednotlivých pořadech, není to ani debata o jednotlivých redaktorech, je to debata o systému, o tom, jak má být nastaven vztah mezi státem a médii veřejné služby, o tom, jestli chceme, aby tato média byla stále službou veřejnosti, nebo aby se naopak postupně stala hlásnou troubou vlády. Když dnes slyšíme některé výroky o tom, že média, veřejné služby je potřeba zkrotit, zreformovat, dostat pod kontrolu nebo silná slova koaličních politiků na adresu končícího moderátora České televize, myslím si, že bychom měli být velmi opatrní, protože právě taková slova velmi často předcházela změnám, které vedly k oslabení mediální svobody. A já opravdu nechci, aby se jednou zpětně říkalo, že Poslanecká sněmovna mlčela ve chvíli, kdy se rozhodovalo o budoucnosti a svobodě médií veřejné služby.
A dovolte mi ještě jednu poznámku z pohledu veřejných financí. Pokud někdo tvrdí, že zrušení poplatků uleví domácnostem, pak je potřeba říct naprosto jasně, není tomu tak. Je to pouze přesun výdaje z jedné kapsy do druhé. Poplatky dnes platí přímo domácnosti. Pokud budou ale zrušeny, zaplatí je daňoví poplatníci prostřednictvím státního rozpočtu. Patrně dokonce na dluh a s úroky. Z hlediska celkových veřejných výdajů se nic nezmění. Mění se pouze to, že financování bude více politicky závislé. A právě to je ten důvod, proč bychom měli být velmi opatrní.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, nezávislá média veřejné služby nejsou luxus, jsou jedním z pilířů demokratického systému. A proto bych byl velmi rád, kdybychom si na této schůzi našli čas na otevřenou debatu o jejich budoucnosti, proto navrhuji zařazení tohoto bodu - Budoucnost médií veřejné služby v době, kdy je vláda chce zestátnit.
Děkuju za pozornost.
