Babišova vláda úřaduje už přes sto dní. Co vy na ni?

Ing. Andrej Babiš

• ANO 2011
• předseda vlády

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Je to neuspokojivé. Změny jsou zatím spíše symbolického charakteru, jako je sundání ukrajinských vlajek či opuštění od strašení válkou. Pokud jde o ty skutečně důležité věci, tak pokračuje politika Petra Fialy. Muniční iniciativa pro Ukrajinu pokračuje, nákup stíhaček F-35 pokračuje a politika nepromyšlených škrtů pokračuje. Já vím, že 100 dní je krátká doba na to vyřknout definitivní ortel nad vládou, ale sám Babiš říkal, že nepotřebuje nějakých 100 dní hájení, protože prý maká.

Ovšem podívejte se třeba na tu novelu stavebního zákona. Tají se, kdo ji vlastně navrhl a proč tak zásadním způsobem snižuje hygienické a bezpečnostní normy pro novostavby. Jenom z toho kouká pořádný průšvih. Nevidím žádné funkční řešení na ty čtyři zásadní krize, co ohrožují budoucnost našeho národa. Kromě nedostupného bydlení to je stárnutí populace, tedy hrozba, že vymřeme, směšně nízké mzdy a neschopnost reagovat na vznikající multipolární řád. Nelze se tvářit, že jsou stále nulté roky a EU a NATO jsou jediné hry ve městě. A představovat si, že nás Francouzi ochrání, je vzhledem k naší historické zkušenosti naivní a hloupé.

Jste členem předsednictva hnutí Stačilo! Proč nemáte předsedu?

V tenhle moment by to bylo spíše na škodu. Je potřeba ukázat, že nejsme hnutím jednoho muže anebo jedné ženy a že dokážeme spojovat různé názorové proudy, tedy tím pádem, že jsme schopni vycházet i s různými partnery. Na sjezdu jsme se jednoznačně shodli, že chceme, aby hnutí Stačilo! i nadále zůstalo silou, která bude sloužit jako platforma pro spojování levicových a vlasteneckých stran a hnutí. To samozřejmě neznamená, že neplánujeme předsedu či předsedkyni do budoucna mít, pro volby je důležité mít jasně identifikovatelného lídra, ovšem teď jsme ve fázi intenzivního budování krajských organizací, kdy jednáme s různými partnery, a pro to je potřeba ukázat naše pluralitní smýšlení – ne přes žvanění, ale přes reálné kroky. Jako je právě to, že vedení je nyní kolektivní.

"Stačilo! Skončilo? Hnutím zmítají vnitřní spory a nejistota." Ten titulek je víc než půl roku starý, ale není ten stav vlastně beze změny?

Ach, článek paní Brodníčkové. Doufám, že jí její šéf Lukačovič dal po volbách nějakou finanční prémii, protože nikdo na nás neútočil tak zběsile jako ona, a to od samého začátku volební kampaně, kdy o nás tvrdila, že nemáme lidi ani peníze. Jak se záhy nato to ukázalo, tak jsme obojí měli. Řeknu to diplomaticky – paní Brodníčková má poněkud bujnou fantazii.

Nikdo nepopírá, že námi otřáslo, jak těsně nám sněmovna utekla. Zvlášť po tak namáhavé kampani, kdy jsme byli pod konstantními útoky od placených provokatérů. Potřebovali jsme zkrátka čas načerpat síly a společně se zamyslet nad dalším postupem. To se také stalo. Já jsem na rozdíl od paní Brodničkové na těch setkáních seděl, takže vím, že se žádné drama nekonalo. Ano, také bych chtěl, aby některé věci nyní probíhaly rychleji, ale budovat silné hnutí není vůbec jednoduché a jak se říká, tak dobré věci vyžadují svůj čas.

Kvůli Kateřině Konečné je Stačilo! bráno jako vedlejší produkt KSČM. Komunistický odkaz hájíte slovy: "Katolíkům už Husovo upálení taky nikdo nepředhazuje." Podle mě se dnes připomínají mnohé viny. Churchill byl rasista, Beneš masový vrah a Matka Tereza kamarádka despotů. Není naivní počítat s tím, že voliči zapomenou na staré zločiny?

Tady nejde o to zapomínat na staré zločiny, ale uvědomit si, že se z nich dnes mediálně dělá jen užitečný klacek na názorové oponenty. Tenhle ritualizovaný a jednosměrný výklad historie (nevím o tom, že by se třeba u nás rozebíralo, jak se za první republiky vesele střílelo do stávek a demonstrací) má za účel akorát zastřít fakt, že tenhle režim nebyl do dnešního dne schopen vytvořit nějakou sdílenou vizi. Nenávist vůči domnělým ruským agentům není sdílená vize, nepostaví to jediný nový byt a ani to nevytvoří jediné dobře placené pracovní místo. Tohle neustálé selektivní nahlížení do minulosti má akorát odvést pozornost od faktu, že nemyslíme jako společnost vůbec na budoucnost.

Ostatně kniha Válka s minulostí sociologa Franka Furedieho je právě o tom. Autor naopak hájí historii Západu a vyzývá k odporu proti delegitimizaci jejích ideálů i nesporných úspěchů...

Tak mně se tady pro změnu vybavuje Huntington, který ve Střetu civilizací upozornil, že Západ nezvítězil díky síle svých myšlenek, ale díky svojí palebné síle. Zatímco my jsme tady na to zapomněli, tak zbytek světa nikoliv. Právě teď v éře multipolarity bychom na to měli pamatovat. Vezměte si státy Sahelu. Proč si vymohly stažení francouzských vojsk ze svých zemí? Nebylo to proto, že by se jim nelíbil Rousseau. Zkrátka jim došlo, že si z nich Francouzi dělají koloniální vazaly, akorát na to teď používají jiné prostředky. V tomto směru prokázali Afričané více národního cítění a strategického uvažování než všechny české vlády za posledních třicet let.

Dění ve světě ovlivněné americkým prezidentem Donaldem Trumpem je mírně řečeno zmatené. Mír, válka, mír... Připadá mi, že bychom měli být jako v pohádce Tři veteráni připraveni na obojí. Jednou lít písmenka, jindy kulky... Nemyslíte?

Všechny dějinné převraty byly chaotické. A tohle je možná teprve slabý odvar. Kdo ví, co přijde za pár let? Samozřejmě, že je potřeba být připraven na všechno. Musíme mít širokou paletu spojenců a obchodních partnerů. Ale hlavně musíme posilovat svoji suverenitu. My teď nepotřebujeme politiky, ale státníky. Politik uvažuje v horizontu maximálně čtyř let, státník v horizontu jedné generace.

Je potřeba reindustrializovat náš stát a zajistit tak strategickou soběstačnost v klíčových odvětvích, jako je třeba výroba antibiotik. Těch úkolů je ale mnohem víc – chce to pořádnou prorodinnou politiku, masivní výstavbu cenově dostupného bydlení a tak dále. Ovšem dokud budou volby vyhrávat různé anti-osobnosti jenom díky síle profesionálního marketingu a svému širokému úsměvu, tak se nic takového u nás nestane.

Chápu, že jako mladý politik musíte být optimistou. Jaká je však z toho marasmu a chaosu, do kterého svět stále více zabředává, cesta ven?

Nedávno jsem to řešil v jednom ze svých článků pro časopis Argument. Napadá mě zatím jen jedna odpověď – budovat komunity. Je třeba, aby se lidé osobně setkávali, hovořili z očí do očí a snažili se hledat řešení na společné problémy. Aby pěstovali své kritické myšlení a hledali společnou vizi.

Přesně takto začala Pařížská komuna. Tyto komunity můžou být ostrůvky pozitivní deviace, které pak budou schopny ukázat cestu ven. Politická strana či hnutí může tyto komunity spojovat a prosazovat jejich systémovou alternativu. Všechno je to podle mne otázkou aktivity. Dokud budou Letnou zaplňovat příznivci zvyšování obranných výdajů na 5 procent HDP a nikoli lidé, kteří nechtějí, aby naše republika byla jen vazalem osy Berlín–Brusel–Washington či jakýmsi Klondikem nadnárodních korporací, tak tu u nás nebude dobře. Změna může přijít teprve v momentě, kdy budeme mít stejnou organizační sílu jako síly pražské kavárny.

Psali jsme:

Vachatová otevřeně popsala mediální lynč. A co znamená být na ukrajinském seznamu

„Nové zdroje jsou nepostradatelné“. Leyenová napočítala, o kolik si EU bude muset říci

Prokop (Stačilo!): Katolík Fiala se chtěl zavděčit církvi

Prokop (Stačilo!): Definitivní konec pohádek o NATO