Politici si tuhle otázku začínají pokládat. A nedávno vyšla v Reflexu obsáhlá reportáž o znepokojivém vývoji dětské kriminality. Je to téma, které budí emoce, ale my zákonodárci o něm musíme rozhodovat na základě faktů.

Data a statistiky říkají, že se zvyšuje počet násilných trestných činů u dětí. Děti mladší 15 let se za loňský rok dopustily 466 násilných skutků, zatímco v roce 2023 jich bylo 405. Alarmujícím fenoménem je takzvané zážitkové násilí, kdy motivem není majetkový prospěch, ale prožitek ze samotného útoku. Děti se sdružují do gangů a páchají fyzické útoky nebo kyberšikanu.

Někteří vládní kolegové otevírají debatu o možném snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 13 let. Z kriminologických poznatků a od odborníků ale víme, že příliš brzké vtahování dětí do systému trestní justice má spíše kontraproduktivní účinky. Zvyšuje se tím pravděpodobnost recidivy a rozvoje kriminální kariéry. Agresivita dětí je velmi často důsledkem neutěšeného prostředí, vlivu rodiny a nedostatku dostupné dětské psychologické a psychiatrické péče.

Jaké z toho plynou závěry a co s tím chci dělat já?Jako zásadní věc chci v tomto volebním období prosadit novelizaci zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Současný systém totiž často posuzuje situaci dětí v problémových rodinách velmi necitlivě. Stává se, že je dítě násilně odtrženo od rodiny, která by ve skutečnosti jen potřebovala vhodnou formu pomoci. Nebo naopak zůstává v dysfunkčním prostředí, kde je násilí na denním pořádku.

My politici bohužel mnohdy vůbec nezvažujeme to podstatné: Čas dítěte běží úplně jinak než čas nás dospělých. Ve chvíli, kdy řešíte procesy s dítětem pět let a je mu dvanáct, znamená to, že se problém vleče skoro půlku jeho života. A to na něm zanechá naprosto nedozírné následky pro jeho další vývoj. Systém se zkrátka musí naučit k dětem přistupovat rychleji, citlivěji a s důrazem na řešení skutečných příčin.