Rostislav Kotrč

spravedlnost.info
  • BPP
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -1,62. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

01.05.2026 8:30:00

Elitní útvar mimo zákon: jak NCOZ systematicky překračuje hranice

Elitní útvar mimo zákon: jak NCOZ systematicky překračuje hranice

Opakované předávání citlivých osobních údajů bez omezení vyvolává zásadní otázku: jak je možné, že elitní policejní útvar porušuje pravidla, která má chránit?

V právním státě existuje tichá dohoda mezi občanem a státem: čím silnější pravomoci orgán veřejné moci má, tím přísněji musí dodržovat zákon. U elitních útvarů Policie České republiky to platí dvojnásob. Právě proto je mimořádně znepokojivé, pokud se opakovaně objevují případy, kdy postup takového útvaru – konkrétně Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) – vybočuje z těchto základních mantinelů.

Nejde přitom o jednotlivé excesy, které by bylo možné vysvětlit selháním jednotlivce. Opakovanost obdobného postupu ukazuje na něco mnohem závažnějšího: na systémový problém v nakládání s osobními údaji. V konkrétních případech totiž nedochází k selektivnímu a odůvodněnému předání relevantních informací, ale k poskytování rozsáhlých souborů dokumentů, které dohromady vytvářejí komplexní osobní a psychologický profil jednotlivce. Takový postup nelze označit jinak než jako nepřiměřený zásah do soukromí.

Zákonný rámec je přitom jednoznačný. Podle § 115 odst. 3 zákona o Policii České republiky lze údaje poskytovat pouze tehdy, jsou-li potřebné k plnění úkolů příjemce. Nařízení GDPR pak v čl. 5 výslovně stanoví zásadu minimalizace a účelového omezení. Jinými slovy: stát smí předat jen to, co je skutečně nezbytné. Nic víc.

Realita je však v některých případech odlišná. Namísto nezbytných údajů jsou předávány celé spisy – včetně psychologických posudků, jejich odůvodnění, příloh, historických materiálů i hodnotících závěrů. Tyto dokumenty často obsahují citlivé informace o psychickém stavu a osobnostních rysech jednotlivce. Podle čl. 9 GDPR jde o zvláštní kategorii údajů, která podléhá zvýšené ochraně. Jejich plošné zpřístupnění bez prokazatelného omezení rozsahu představuje zásah, který nelze považovat za přiměřený.

Zásadní problém však nespočívá pouze v rozsahu předání. Ještě závažnější je skutečnost, že tato rozhodnutí nejsou nahodilá ani marginální. Naopak – nesou znaky vědomého a systematického postupu. Pokud je na dokumentech opakovaně podepsán ředitel útvaru, nelze hovořit o administrativním pochybení. Jde o rozhodnutí učiněné na nejvyšší úrovni řízení, tedy o výkon pravomoci vedoucí úřední osoby.

Tím se věc dostává do zcela jiné roviny. Odpovědnost už není rozptýlená mezi jednotlivé referenty, ale koncentrovaná na úroveň vedení. A právě zde vyvstává zásadní otázka: jak je možné, že elitní útvar, jehož úkolem je hájit zákonnost, se opakovaně pohybuje na hraně zákona – a někdy ji zjevně překračuje?

Ještě znepokojivější je reakce kontrolních mechanismů. Pokud orgány dohledu uzavírají, že „věcná příslušnost není dána“, aniž by se věcně zabývaly intenzitou zásahu, povahou předaných údajů a rozhodovací rolí vedení útvaru, dochází k dalšímu posunu. Kontrola se stává formální, nikoli reálnou. Namísto toho, aby byla zajištěna odpovědnost, dochází k jejímu rozptýlení.

Takový stav je pro právní stát nebezpečný. Právo na soukromí podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod není deklarací bez obsahu. Je to základní garance, která má chránit jednotlivce před nepřiměřeným zásahem státu. Pokud však stát začne s osobními údaji nakládat jako s materiálem, který lze podle potřeby předávat mezi institucemi bez důsledného omezení, tato garance se vyprázdní.

Argument, že jde o součinnost se soudem, v tomto kontextu neobstojí. Součinnost není bezbřehá. Je vždy limitována principem nezbytnosti. Jakmile je tento princip opakovaně ignorován, nejde o výklad práva, ale o jeho deformaci.

Nelze přehlédnout ani širší důsledky. Pokud elitní útvar policie vysílá signál, že rozsah zásahu do soukromí lze rozšiřovat podle interní úvahy, podkopává tím důvěru veřejnosti v zákonnost výkonu veřejné moci. A bez této důvěry se právní stát stává prázdnou konstrukcí.

Nejde tedy o jednotlivý případ ani o osobní spor. Jde o otázku, zda bude zachována základní rovnováha mezi pravomocí státu a ochranou jednotlivce. Pokud má být tato rovnováha udržena, musí platit jednoduché pravidlo: čím vyšší postavení a pravomoci orgán má, tím přísnější musí být jeho odpovědnost.

V opačném případě se dostáváme do situace, kdy elita, která má právo chránit, sama pravidla ohýbá. A to není selhání jednotlivce. To je problém systému.

Zdroj:

EU (2016) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (GDPR), článek 5 – Zásady zpracování osobních údajů. Dostupné z: https://gdpr-text.com/cs/read/article-5/
Ministerstvo vnitra ČR (n.d.) Zásady zpracování osobních údajů podle GDPR. Dostupné z: https://mv.gov.cz/gdpr/clanek/zasady-zpracovani-osobnich-udaju.aspx

Policie České republiky (n.d.) Zpracování osobních údajů Policií České republiky. Dostupné z: https://policie.gov.cz/clanek/zpracovani-osobnich-udaju-policii-ceske-republiky.aspx

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama