Ve sporu vlády s prezidentem o složení české delegace na summit NATO v turecké Ankaře nejde zdaleka jen o zastoupení země na jedné akci. Jde o součást zjevného pokusu o změnu rozložení politických sil, které nastolily loňské volby do Poslanecké sněmovny. Minulá vládnoucí koalice, jí nakloněná média, aktivistické spolky a lobbisté těžící z její přízně se nikdy nesmířili se svou volební porážkou a usilovně hledají cesty, jak opětovně získat rozhodující politický vliv. Jednou z nich – a velmi nebezpečnou – je tichá přeměna systému parlamentní demokracie na prezidentský, případně poloprezidentský systém.

O ten zcela nepokrytě usiluje prezident Petr Pavel, přesněji řečeno jeho nejbližší okolí, navenek reprezentované démonizovaným „přítelem po boku“ Petrem Kolářem. Boj o Ankaru je pouze jednou z mnoha zastávek na této trase. Zkušebním kamenem síly prezidenta a jeho kamarily byl spor o jmenování Filipa Turka ministrem. Babišův a Macinkův ústupek si Hrad vyložil jako vlastní vítězství a důkaz slabosti vlády. Apetit prezidenta být mnohem důležitějším hráčem na politické scéně, než předpokládá ústava a dosavadní ústavní zvyklosti, tím enormně vzrostl.

K pokusu oslabit vládu jako hlavní složku výkonné moci se přidává tendence marginalizovat reálnou sílu Poslanecké sněmovny jako klíčové součásti moci zákonodárné. Nehorázné urážky a zpochybňování usnesení Sněmovny, která nesouhlasila s konáním sjezdu Landsmannschaftu v Brně – a to nejen ze strany Posselta, ale i opozičních politiků, kteří navíc bojkotovali samotné hlasování –, jsou projevem dosud nevídaného pohrdání parlamentní demokracií. Do stejné kategorie pak patří i současné vyhrožování paralýzou dolní komory parlamentu prostřednictvím soustavných obstrukcí.

Česká párty varuje před negativními důsledky pokusů o reálné předefinování politické váhy ústavních institucí a před příklonem k posílení prezidentského vlivu na exekutivní složku státní moci. Česká republika nemá důvod měnit svůj parlamentní systém se spíše ceremoniálním postavením prezidenta. Vliv hlavy státu na politické dění v demokratické minulosti země vycházel především z toho, že úřad zastávaly mimořádné osobnosti, jakými byli Tomáš Masaryk, Edvard Beneš, Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Bohužel, současného prezidenta, který je spíše marketingovým produktem, k nim rozhodně řadit nemůžeme.

JUDr. Václav Musílek
Česká párty (The Czech Party)
ceskaparty.cz