Evropská komise rozhodla o uvolnění více než 16 miliard eur z fondů EU, protože prý oceňuje reformní kroky nového premiéra Magyara. Ten přitom už po vyhraných volbách hrozil uvězněním představitelům Orbánovy vlády a nyní vyhrožuje legitimně zvolenému prezidentovi a nutí ho k rezignaci. Jak je možné, že tohle Bruselu nevadí?

Může to pro někoho být šok, ale důvod je jednoduchý. Viktora Orbána považovali za rebela a vystřídal ho člověk, který patří k leyenovské politické linii, konkrétně k Evropské lidové straně (EPP). V Polsku to byl stejný příběh. Premiéra Morawieckého nahradil Donald Tusk, který rovněž patří k leyenovské linii. Z bruselského pohledu prohrál ideologický rival a zvítězil „náš“ člověk. 

Samozřejmě, pohled nestranného pozorovatele by mohl znít, že by se Evropská komise k něčemu takovému přece nesnížila, protože se obvykle zabývá otázkami spravedlnosti, rovnosti a právního státu. Je pravda, že o nich často mluví, ale koncepce právního státu nutně evokuje potřebu změny nebo reformy, pokud je Evropská komise přesvědčena, že v některém státě dochází k ohrožení těchto hodnot. V Polsku se však stal hotový zázrak. Žádné legislativní změny ani reformy nenastaly, ale miliardy eur byly uvolněny okamžitě. Stačilo vyměnit vládu. Bylo to tak do očí bijící, že u Maďarska zvolili o něco pomalejší strategii. Neudělali to v prvních hodinách, ale alespoň s odstupem tří týdnů, kdy nový maďarský kabinet zasedal poprvé. Pravdou však je, že nový premiér prakticky nic nestihl změnit, a přesto je už 16 miliard eur uvolněno. Zdá se, že všude, kde zvítězí politické síly patřící do tábora paní Leyenové, nastává okamžitý zrod tzv. právního státu a demokratický ráj, který je z Bruselu následně zasypán veškerou možnou, a nejen finanční, podporou.