minulý týden se naplnil půlrok vládnutí této vlády Andreje Babiše, hnutí ANO, Motoristů a SPD. Co jsme za ten půlrok všechno zažili a co zažívali naši partneři v okolních státech?
Místo toho, abychom vysílali jasnou zprávu o sebevědomé politice, o tom, jak budeme jako respektovaná země vystupovat, tak je to spíše obraz vlády, která místo řešení skutečných problémů, skutečných problémů lidí, kteří v České republice žijí, vytváří obraz země, kde se vedou úplně trapné spory o to, kdo pojede například na summit NATO, a zastírá se to skutečně vážné, co lidi každý den trápí a co je zajímá. Místo řešení skutečných problémů je to vedení permanentní politické kampaně. Proč? Asi proto, aby byly hlasy. Ale lidem v České republice to rozhodně neprospívá.
Proč to Andrej Babiš dělá, asi dovedu pochopit. Protože prostě potřebuje zahladit svoje fiaska na mezinárodním poli.
Co se ukázalo na summitu NATO? Vláda místo obhajoby národních zájmů si prostě jenom vyřizovala účty s prezidentem republiky. A přišel premiér Andrej Babiš s prohlášením, že s hlavou státu nebude na pravidelných schůzkách nejvyšších ústavních činitelů řešit zahraniční politiku vůbec. Tohle je prohlášení premiéra po tom, kdy se vrátí ze summitu NATO.
Kde se najednou vzala tak vyostřená rétorika proti prezidentovi? No, nepochybně v tom, že prostě prohrál na celé čáře deset nula a možná ještě víc. A aby to dokázal nějakým způsobem zastřít, tak se do prezidenta pouští s ještě větším despektem.
Přitom chci ale připomenout, že tohle není záležitost svobodného rozhodnutí premiéra nebo prezidenta. Článek 64 Ústavy České republiky říká jasně, že prezident má právo projednávat s vládou otázky z její působnosti. Tedy v žádném případě nejde o laskavost premiéra vůči prezidentovi, ale jde o ústavní povinnost spolupracovat. Na tom je založená také dělba moci. A to, že najednou z důvodů zřejmě osobní nevraživosti se chce Andrej Babiš prostě vyhnout debatám s prezidentem, to není otázka politického názoru. Fakticky se Andrej Babiš rozhodl poplivat Ústavu České republiky. Ano, intenzivně zesměšňuje a ponižuje prezidenta. Znovu tím jenom vytváří další a hlubší příkopy v české společnosti.
Já jsem již dříve vyzval premiéra, aby svolal na úrovni šéfů sněmovních stran schůzku, kde bychom se věnovali zahraniční politice. Proč to chci? Protože tady se máme hádat o řešení domácích problémů. Ale navenek máme vystupovat v zájmu občanů České republiky pokud možno jednotně. Tam máme jasně uplatnit národní zájem se lépe bránit, tam máme jasně uplatnit zájem vystupovat jako seriózní partner, který je schopen hrát srovnatelnou hru s hrou našich evropských partnerů.
Co jsme slyšeli z úst premiéra, který říkal ještě před několika týdny, jak nejdůležitější je ta neformální večeře? Nakonec zhodnotil jídelníček a šel od toho. Vedle toho hlava státu, skutečná hlava státu se s evropskými státníky bavila o tom, jak je potřeba posílit obranu i toho evropského křídla Severoatlantické aliance, jak je nezbytně nutné zvlášť v této geopoliticky složité době zajistit, aby evropské státy mohly hrát mnohem vyrovnanější a svébytnější hru spolu se Spojenými státy americkými. Jaká byla odpověď premiéra na tu moji výzvu, svolat jednání v zahraniční politice? Jasné odmítnutí, ale takhle skutečně silný premiér nejedná. Tohle je jenom vstupenka do izolace, ale bohužel spolu s tím izoluje i Českou republiku.
Přitom víme z historie, že to jde i jinak, a že to jde i jinak v časech, kdy si hlava státu s premiérem a s dalšími vládními představiteli nerozuměli nebo rozhodně hledali velmi složitě společnou řeč, v době, kdy byl prezidentem Václav Klaus, Mirek Topolánek premiérem a Karel Schwarzenberg ministrem zahraničních věcí. Přesto dokázali tyhle rozpory překonat. Nekonstruovali uměle nové konflikty, protože to není v zájmu občanů České republiky. Hleděli si prostě víc toho, co lidi skutečně trápí a pojímali svoji politiku jako službu lidem. Tohle je ale současné vládě (a?) Andreji Babišovi nahony vzdálené.
Za tím, co dnes Andrej Babiš dělá, opravdu nevidím nic jiného než promyšlenou strategii, jak zakrýt svoji neschopnost a svoje totální neúspěchy v zahraniční politice. A to, že se snaží na základě toho, na základě těch neúspěchů najednou vytvořit, tedy obvinit prezidenta z jeho prezidentské kampaně, tak je jenom zástěrka. Ve skutečnosti je to on a jsou to představitelé hnutí ANO, kteří na povel papouškují, že je to prezident, kdo teď zahájil volební kampaň. Já tedy v případě Petra Pavla vidím spíš výkon reálné pravomoci prezidenta a snahy dobře reprezentovat Českou republiku. Místo toho vykonstruovaný střet, tak jak se to líbí Andreji Babišovi, a ve výsledku je to tahle vláda, která zahájila antiprezidentskou kampaň. A znovu, proč? No, jenom proto, aby zastínila svoje neúspěchy. Je to nedůstojné a především je to škodlivé pro Českou republiku.
Další téma - muniční iniciativa, ke které se dnes vláda hrdě hlásí. Nevím, jak se to líbí Tomio Okamurovi, myslím z jeho vyjádření, že se mu to moc nepozdává. Ale je dobře si pustit odpověď Andreje Babiše na otázku, nepříjemnou otázku novináře při té shrnující tiskovce půlročního působení vlády, kdy najednou Andrej Babiš začíná chválit muniční iniciativu, protože se ho novináři zeptali, jak tedy Česká republika pomáhá Ukrajině, když vidíme, že všechny evropské státy se snaží Ukrajině pomoct. Důvody jsou jasné. Důvody směřují k tomu, aby Evropa mohla žít ve větším bezpečí a dokázala lépe čelit agresorům typu putinovského Ruska. Tohle je přece ten důvod. A najednou jsme z úst premiéra slyšeli dlouhou chválu na muniční iniciativu, výčet toho, kolika miliardami jsme dokázali prostřednictvím té muniční iniciativy přispět na obranu Ukrajinců.
Přitom to nebyly peníze z českého rozpočtu. Převážně to byla právě pomoc všech dalších partnerů. Takže věc, která v tomto směru nepochybně padla na úrodnou půdu a Česká republika k tomu přispěla právě tou iniciativou a organizací. Padala znovu a znovu slova o stovkách miliard a také o statisících dodaných dělostřeleckých granátů. Dokonce pravdivé konstatování, že polovina munice ráže 155 milionů (opravuje:), 155 milimetrů doputovala na Ukrajinu právě díky české muniční iniciativě.
Tedy musím se přiznat, že jsem se musel štípnout, abych věřil tomu, že tohle Andrej Babiš vypustí. Protože stejně tak se přece nám všem vybavuje, jak ještě před rokem hovořil o muniční iniciativě jako o sbírce na plesnivé granáty a jak říkal například agentuře Reuters, že až zvítězí, tak muniční iniciativu zruší. Dnes se muniční iniciativou chlubí, křičí to do nebe.
Na druhou stranu já jsem, upřímně řečeno, rád, že v nějaké podobě v muniční iniciativě alespoň pokračujeme. Myslím si, že by bylo mnohem lepší, kdybychom k ní i přispívali finančně a nejenom na program PURL Spojených států amerických, díky kterému tedy na druhou stranu evropské státy mohou přispět k nákupu amerických zbraní ve prospěch Ukrajiny. Jenom zdůrazním, že ta muniční iniciativa kromě pomoci Ukrajině tak dávala příležitost českému obrannému průmyslu, to znamená také českým lidem, kteří v těch zbrojovkách pracují.
Tohle by možná bylo dobře zapojit do rétoriky SPD, až se příště budete nevraživě vyjadřovat k jakékoliv pomoci proti ruské agresi, proti tomu, aby Ukrajina padla. A pokud všichni chceme skutečně mír, tak znovu platí, je namístě pomáhat Ukrajině, která se brání. A jenom zdůrazňuju, za tou muniční iniciativou tedy fakt nebyl Andrej Babiš, ten ji kritizoval a navážel se do ní. Za tím byli Petr Fiala, Jana Černochová, ale taky Tomáš Kopečný, Aleš Vytečka, Tomáš Pojar a další, kteří za to i s odvahou bojovali, protože tohle byl jeden z klíčových počinů, díky kterému nás ve světě vnímali jako silného partnera. To se vám za půl roku podařilo dokonale rozprášit. Dokonce ministr obrany přes původní příslib, který pak musel tady nedůstojně odrazit, sám svoje vlastní slova musel popřít, tak se dosud nesetkal se svým ukrajinským protějškem.
Já bych chtěl ale jenom říct, o co kvůli tomu přicházíme, protože jiné státy, například naposledy právě na summitu NATO, Nizozemsko, Dánsko, Estonsko, se dohodly na úzké spolupráci s Ukrajinou na rozvoji dronových technologií. Proč? No, to je přece jasné. Je úplně zřejmé po konfliktu Ruska na Ukrajině, že jakékoliv další konflikty se budou odehrávat prostřednictvím dronů. A ta znalost, kterou teď bohužel kvůli tomu konfliktu Ukrajinci mají, je pro všechny ostatní státy mimořádně cenná.
Co by dělal normální stát v podobné situaci? Co by dělala vláda, pokud bychom ji měli na starosti my? Snažila by se ve spolupráci s Ukrajinci tyhle zkušenosti vytěžit i proto, abychom se do budoucna dokázali lépe bránit. A tady se podařilo v tom předchozím období také zahájit strategický postup pro lepší protidronovou obranu. A tohle je jeden z úkolů, a tady vyčítám vládě, že místo toho, aby věcně k tomu stolu přišla a navázala s Ukrajinou i díky té předchozí pomoci fakt funkční spojení a spolupráci, ze které by těžili čeští občané, tak pro rétoriku SPD se drží stranou a připravuje Českou republiku o další příležitosti a především o schopnost se lépe bránit.
O tom, že je bezpečnostním rizikem Rusko, o tom nikdo nepochybuje. Absolutně nikdo, kromě úplných zoufalců a extremistů. Dokazuje to Rusko každým dnem, desítky nebo dokonce stovky zabitých civilistů na Ukrajině, nic nemůže být jasnější důkaz té agrese a bezpečnostního rizika, které Rusko představuje.
Minulý týden Českou republiku Rusko posunulo na žebříčku nepřátel z 10. na 5. místo, a to přes všechny proklamované snahy, zejména SPD, se tak nějak přece na to Rusko dívat jinak. Tak není to efektivní, ve výsledku strádáme v tomto směru ještě víc. Ale co by měla dělat ta vláda? No, úplně jednoznačně, připravovat se na všechny hrozby, kterými nás Rusko zaplavuje. A ze zpráv bezpečnostních služeb jasně vyplývá, že je to celá řada kyberútoků, že to je celá řada hybridních hrozeb, které do České republiky míří. A že sem míří ruská propaganda, to se podařilo nezávisle zmapovat a je to výsledek práce bezpečnostních služeb. Teď jste ve vládě a máte k těm zprávám přístup. Jak se s tím srovnáváte?
Jak je možné, že přestože tohle víte, tak pořád Petr Macinka přešlapuje na místě a místo toho, aby zpřísnil režim pohybu ruských diplomatů po České republice, tak nedělá nic? Materiál přitom předložila a připravila už předchozí vláda a Estonsko například podobná opatření dávno přijalo. My stále čekáme. Na co? Na to, až reálně české státní instituce kritickou infrastrukturu bude Rusko ohrožovat ještě víc? Tak děkuju pěkně, tohle fakt není v zájmu lidí, kteří v České republice žijí. A vláda se tímhle způsobem fakt staví proti nim, proti jejich zájmům a proti tomu, aby mohli žít v bezpečné zemi a žít v tomto směru i svoje šťastné životy.
Další velké téma – rozpočtová neodpovědnost. Jeden z nejvážnějších kroků proti normálnímu fungování státu je nepochybně minulý týden znovu potvrzený vládní návrh zákona, který bourá základní pravidla rozpočtové odpovědnosti – pro všechny relevantní ekonomy obrovitý vykřičník, protože tohle je jenom cesta, jak zemi mnohem víc zadlužovat.
A co jste předvedli tady v Poslanecké sněmovně? Ve výsledku na debatu věcně o tom, co ten návrh znamená, jste vyhradili 4 hodiny, 4 hodiny a 40 přihlášených poslanců nemohlo argumentovat proti tomu kroku, který jste České republice naordinovali. Přitom jste jako Motoristé říkali, že budete směřovat k vyrovnaným rozpočtům. No, to, co říká zákon o rozpočtových pravidlech, je pravý opak, to je otevřená brána k ještě většímu zadlužování, nic jiného to není. A takhle se fakt rozpočtová politika nedá dělat a nedělá. A místo vysvětlování tady přišlo pevně určené hlasování. Jasně, že to tak nenecháme. Jasně, že v případě prezidentského veta, které předpokládám s ohledem na to, jak vážné výhrady všichni ekonomové vyslovili a jak jsme argumentovali my, tak se obrátíme na Ústavní soud, protože je úplně zřejmé, že vláda tady pominula základní principy odpovědného fungování státu – a kromě jiného zpochybnila dělbu moci mezi jednotlivými silami v České republice.
To, že najednou by vláda mohla zacházet na základě velmi vágně formulovaných zhoršených bezpečnostních podmínek se zvýšením výdajů o 10 procent, řečí současných čísel o 240 miliard korun, znamená útok na základní principy demokratického fungování a role Poslanecké sněmovny. Ale místo argumentů přišlo umlčení debaty. Tak je jasné, že tohle vytváří všechny podmínky, které nás vedou k tomu, abychom se na Ústavní soud obrátili, protože tady dochází k závažnému poškození České republiky i z hlediska dalšího fungování. A říkáte tím jediné: My tomu vlastně dobře nerozumíme, my jsme sice něco slibovali našim voličům, ale ve výsledku nám jde jenom o to, abychom naplnili ty nejpopulističtější sliby a zadlužovali budoucí generace ještě víc.
Zároveň ale podotýkám, že i tyhle postupy ratingové agentury sledují – a zhoršuje se reálně naše pozice. A čím horší bude, tím víc zaplatíme na dluhové službě. V letošním roce je to 110 miliard korun a jestli vláda, tak jak už avizuje, bude dál zvyšovat deficity, bude se i v době ekonomického růstu víc zadlužovat. Výsledek bude jediný: Na konci tohohle vládnutí budeme na úrocích za dluhovou službu platit 200 miliard korun. Ale samozřejmě, že sledování kvality rozhodování, kvality i vaší práce v Poslanecké sněmovně, je důležitá zpráva pro ratingové agentury a Česká republika tím prostě bude trpět, protože neposíláte směrem do zahraničí žádné dobré zprávy.
Na této schůzi chcete likvidovat další důležitou příjmovou stránku státního rozpočtu: Chystáte se zrušit valorizaci ceny dálniční známky. Pozoruhodný počin. Tak ale zapomeňte fakt okamžitě na jakoukoli kritiku rozpočtových děr, zapomeňte, protože teď děláte aktivně jako naprosto jednoznačně díru v rozpočtu – a jste si toho vědomi. A pokud ne, tak neumíte do pěti počítat, ani do pěti.
A pokud se podařilo nastavit tu valorizaci, například, i na základě zkušenosti z jiných států, tak jsme také vycházeli z toho – a byl to i odborný názor – že se rozšiřuje dálniční síť, investovali jsme do toho my ve složitějších podmínkách, investujete do toho vy. A v každém státě přirozeně by na takové investici se v co největším rozsahu měli přirozeně podílet ti, kteří dálniční síť nejvíc využívají – je to úplně logické. Místo toho, protože stejně je namístě dál investovat, tak budete ty náklady rozkládat mezi a ve větším rozsahu mezi všechny ostatní daňové poplatníky. A protože jsme v deficitním rozpočtu a dál budeme, tak ještě o větší náklady na úroky. Tohle je vaše vládnutí, tohle je vaše populistická práce, která ve skutečnosti jde proti lidem a jde proti všem budoucím generacím.
Jasně, že se to dobře poslouchá, že příští rok už nebude dražší dálniční známka. Taky jste říkali, že změníte pravidla, aby všechna auta platila stejně. Tak neuděláte pravděpodobně vůbec nic, protože ten podle mě spravedlivý krok, který jsme mohli udělat kvůli podmínkám, které nastavila předchozí Babišova vláda, bylo alespoň nastavení spravedlivějších podmínek pro hybridy. Ale teď už jste přiznali, že s tím s ohledem na nastavení pravidel za Babišovy vlády nemůžete nic moc udělat – a taky neděláte.
No, ale pojďme ještě k rozboru toho, co nás čeká s tímhle pozoruhodně nezodpovědným krokem. S každým kilometrem dálnice navíc z logiky prostě přibývá nákladů na zimní a letní údržbu – nevyhnutelně, jasně, matematická logika. A s ohledem na to, že všechny ty firmy samozřejmě v okamžiku, kdy rostou jejich vstupy v nákladech, tak to pochopitelně musejí promítat a promítají v rámci svých smluv i do faktur, které pak uplatňují na Ředitelství silnic a dálnic.
A co vzkazujete tímhle krokem? Absolutní, absolutní neodpovědnost. Fakt vám jde jenom o to, abyste si zapsali čárku za splnění populistického slibu, ale to, jaký dopad to bude mít, tak to úplně pomíjíte. Tak chci jenom zdůraznit: Odteď vy už žádná slova o rozpočtových dírách nemáte právo říkat. Tady naprosto svévolně, úplně hloupě a zbytečně vytváříte rozpočtovou díru. A ta trapná srovnání, která jsme slyšeli z úst ministra dopravy, že se v příštím roce posuneme nad úhradu v Rakousku, no, jenom z hlediska dálniční známky, ale každý víme, že v okamžiku, kdy projíždíme Rakouskem, tak zaplatíme ještě další platby za mýtné v tunelech, stejně tak v Itálii, cena využití dálniční infrastruktury je nesrovnatelně vyšší, podobně v Chorvatsku a ve Francii, protože ty státy si prostě lámaly hlavu s tím, jak to zajistit v okamžiku, kdy potřebovaly dobudovat svoji základní dopravní infrastrukturu – a dálnice k ní patří.
Tak jestli berete vážně slova o tom, že Česká republika má splnit úkol dobudování základní dálniční sítě, tak tenhle krok jde proti zájmu občanů. A znovu říkám: Místo toho, aby o něco větší zátěž nesli samotní uživatelé, tak to přenášíte na všechny občany, protože ty peníze stejně zaplatíte, nemůžete udělat nic jiného.
A zmíním další důležitou věc z hlediska čísel – jenom, aby bylo jasno, v jaké se pohybujeme situaci. V roce 2022, tak jak jsme podmínky převzali po předchozí vládě, na dálničních známkách stát vybíral 6 miliard korun, v loňském roce to bylo 9 miliard. A to jsou peníze, které už reálně pomáhají s tím, abychom dokázali budovat dopravní infrastrukturu a splnili ten závazek. Na mýtném, na mýtném, jestli si to dobře vybavuji, v roce 2022 necelých 15 miliard a v loňském roce 19 miliard korun. Taky, další významný příspěvek k tomu, abychom v České republice mohli dobudovat dálniční síť.
Já jsem se smál a přemýšlel jsem, kde se mohla taková úvaha vylíhnout, v jaké hlavě, když zaznělo z úst ministra dopravy, že přece to do budoucna zajistí nová soutěž na mýto. Ta nová soutěž, která se ale reálně projeví až po roce 2030. Do té doby nic. Ale do té doby nás ještě v tuhle chvíli dělí čtyři roky. No, to je úvaha jak noha. Do toho další argumenty, které neměly hlavu ani patu, ale šlo jenom o to ukázat, že tady se tedy naplní ten slib.
Já tady budu volně parafrázovat hlášku polního kuráta Otto Katze z dobrého vojáka Švejka: „To se to hoduje, když nám půjčují.“ Jasně, protože všechny tyhle peníze si pak budeme muset prostě půjčit. Znovu říkám, zaplatí to příští generace, zaplatí to ještě víc o ten úrok, a dobře, to víte. Takhle jasné to je. Tohle není žádná odpovědnost, to je fakt ryzí populismus placený na dluh. Přitom fakt taky nejde o ojedinělý exces. Je to stejný vzorec, který vidíme v zahraniční politice, v bezpečnosti i ve veřejných financích. Nejdřív se umlčí diskuse, pak se rozdá to, na co nejsou peníze. Účet? No, účet zaplatí příští vlády a příští generace.
Zmíním ještě jeden aktuální fenomén, který bije do očí. V posledních dnech jsme stále víc svědky toho, jak se vláda chlubí cizím peřím, úplně bezskrupulózně. Nebilo by to tolik do očí, kdyby zároveň při jakémkoliv vlastním problému hned neházeli vinu na předchozí vládu. Ale když se má pochlubit, tak to neváhá a klidně si přisvojí výsledky, které ale v žádném případě sama nepřipravila, které ještě před několika měsíci kritizovala.
Platí to pro českou muniční iniciativu. To je asi nejlepší příklad. Pusťte si záznam Andreje Babiše, jak chválí muniční iniciativu, jak říká, jak jsme jí pomohli Ukrajině. Jenom si pusťte to, co říkal před rokem, jak po ní plival.
Platí to pro modernizaci Armády České republiky. Opakovaně jsem slyšel, jak se teď daří nábor. No, proč se daří? Daří se proto, že se podařilo v předchozím období změnit legislativu, změnit organizaci. Udělali jsme řadu finančních opatření právě proto, aby bylo možné získat pro armádu víc lidí. Tohle je dneska výsledek, který můžete ve výsledku zúročit. Bylo by fér – akorát férové počínání je vám dost cizí – v rámci vašich vystoupení prostě přiznat, férově tak, jako jsme to dělali my: Navazujeme na to co jsme zdědili po předchůdcích a snažíme se to rozvíjet.
Platí to také pro dostavbu jaderných zdrojů, kde klíčová rozhodnutí o tendru, o financování, o přípravě projektů, prostě proběhly za vlády Petra Fialy. Stejně tak to platí o modulárních reaktorech. Je úplně dobře, je to dokonce nezbytné, že v tom vaše vláda pokračuje. Rozhodně nebudu vyčítat to, že budete veřejnosti prezentovat, že tohle pro budoucnost České republiky, pro energetickou nezávislost, jsou klíčové kroky. Dělejte to pro to vysvětlení, ale přestaňte trapně útočit na vládu Petra Fialy, díky níž tady z těch výsledků můžete reálně těžit.
Platí to také pro projekt Česká cesta do vesmíru. Jsem upřímně rád, že tématem příští mezinárodní výstavy Expo bude právě Česká cesta do vesmíru. Česká republika potřebuje ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou a právě vesmírný program a vesmírný průmysl takovou hodnotu přinášejí. To, že budeme mít českého astronauta na oběžné dráze, není dobře jenom proto, že se zařadíme mezi státy s podobnou ambicí. Je to především dobře proto, že tím dáváme příležitost k uplatnění celé řady vědeckých experimentů ve farmacii, v medicíně, ale i v dalších vědních oborech a oborech technických. Je to klíčová věc pro další rozvoj české ekonomiky, české vědy a českého průmyslu. Takže, je to určitě správně.
Když jsem viděl rozzářený výraz v očích Karla Havlíčka, tak jsem vlastně byl rád. Jenom jsem si připomněl, jak pitoreskní před rokem nebo před dvěma bylo, když říkal, že celá Česká cesta do vesmíru je jenom trapný píár projekt Martina Kupky a Petra Fialy. Tak to fakt nesedí dohromady.
Jenom chci říct, a vlastně vás chci povzbudit, věnujte se tomu dál, dělejte to. Pokud byste byli sto k tomu přistoupit trochu férově, jistě by to i vaši voliči ocenili, ale to je váš boj. Platí to pro přípravu PPP projektů na výstavbu dálnice D35. Oproti pilotnímu projektu D4 se podařilo přípravu výrazně urychlit a jestli všechno půjde dobře a budete v tom mít naši podporu, tak se může začít stavět v letošním roce.
Ano, PPP projekty nejsou v žádném případě jednoduchá disciplína. Podařilo se vytvořit na druhou stranu na Ministerstvu dopravy funkční tým, který se zabývá přípravou PPP projektů. Můžete jich do budoucna využít celkem šest, na kterých se začalo už pracovat, včetně železnice. Je to určitě na místě. Mohl bych pokračovat dál.
Mohl bych pokračovat o tom, co se podařilo pro energetickou bezpečnost, jakým způsobem se podařilo zajistit zásobníky plynu i plynovou infrastrukturu. Co to znamená mimochodem i pro ty, kteří je teď – jako ČEPS – mají ve své správě, protože se ukazuje, že to byl dobrý krok i ekonomicky. Jenom si připomeňme, co zaznívalo tehdy v Poslanecké sněmovně, jak na tom kroku nenechal Andrej Babiš nit suchou a Karel Havlíček zrovna tak. Ale teď je úplně jasné, že to byly prostě správné kroky. Stejně tak říkám, je dobře, když v těch projektech budete pokračovat. Jenom znovu. Je věcí politické poctivosti, abyste přiznali, jakou reálnou zásluhu na tom má i předchozí vláda a kdo za to tehdy nesl politickou odpovědnost.
K těm krokům, které jsme za poslední dobu zažili. Jenom si připomeňme, jak Alena Schillerová říkala před volbami v mnoha různých slovech, jak je Česká republika spálená země. Jsem hrozně rád, že teď už to z jejích úst nezaznívá. Ubezpečuju vás, že já to nikdy nepoužiju, protože respektuju práci mnoha lidí, vědců, podnikatelů, těch, kteří pracují jako zaměstnanci v České republice, těch, kteří něco dělají a dělají z Česka úspěšnou zemi. Role vlády je jim důvěřovat a vytvářet pro ně co nejlepší podmínky. Ale urážet je tím, že žijí ve spálené zemi, je fakt nehoráznost.
Proč to připomínám? Protože teď je na místě na druhou stranu předvést skutečnou reálnou politiku. To je to, co chceme nabízet a co nabízet budeme. Ne prohlubování příkopů, ne konstruované spory s Hradem. Ty fakt nikomu nepomáhají. Ne divadlo o tom, jak půl roku řešíte složení delegace na summitu NATO. To je fakt směšná záležitost. Normálnímu premiérovi by to trvalo asi 30 vteřin, než by v tom bylo jasno. Jenom by musel postupovat v zájmu České republiky a v zájmu lidí, kteří v České republice žijí. Ne v zájmu trapných sporů a ukojení motoristických trapných trpasličích vášní se pomstít prezidentovi.
No, to zdaleka není jediný trapný konstruovaný spor, který zažíváme. Nebudu připomínat všechno osočování úředníků ve veřejné správě na Ministerstvu životního prostředí. Nebudu připomínat to, jak je vám úplně jedno jakákoliv odbornost. Ale pravidelné útoky na ústavní instituce. Zatím jsme nikdy nebyli svědky toho, aby premiér vyčítal guvernérovi České národní banky jeho politiku v oblasti úroků, nastavování úrokových sazeb. Teď poprvé.
Akorát si musíme taky uvědomit a připomenout, že vedle společnosti Agrofert vložené do svěřenského fondu nadále Andrej Babiš disponuje významným podílem v SynBiolu a ve fondu Hartenberg, ve společnostech, které prostě čerpají úvěry, tím pádem logicky mají zájem na co nejnižších úrokových sazbách. Oproti tomu Česká národní banka svojí úrokovou politikou musí vyvažovat rozhazovačnou politiku této vlády, protože vyšší deficity představují naprosto jednoznačně jeden z nejvýznamnějších proinflačních faktorů. To je přesně to, čím vláda může ovlivňovat inflaci, když bude hospodařit odpovědně a když bude deficity snižovat.
Tomio Okamura se obvykle chlubí cenou másla a jak ji zařídil. Tak bych se ho chtěl zeptat, jak ji zařídil? No, nezařídil, protože stejně tak bych se pak musel zeptat: no, a pak tedy pokud můžete za nižší cenu másla, tak ale taky můžete za významně vyšší cenu vajec. Jak se s tím vypořádáte? Jenom ukázka totální ekonomické negramotnosti. Pokud má vláda něco dělat, tak má odpovědnou politikou v oblasti hospodaření snižovat deficity, snižovat rozhazovačnou politiku a méně zvyšovat státní dluh.
Já si tady dovolím na konci toho vašeho půlročního působení několik důležitých aktivních bodů, co bych nejenom doporučoval, ale co bych určitě dělal, kdybych nesl odpovědnost za vládnutí v České republice. Během minuty bych ukončil trapné spory s prezidentem, které nikoho nezajímají a jak jsem říkal, které mají jediný účel prostě zastínit neúspěchy a fiaska Andreje Babiše v mezinárodní politice a zastínit také to, že ve skutečnosti se pomoci lidem v České republice nevěnujete, nedáváte jim čas, který potřebují. Okamžitě bych začal koordinovat zahraniční a bezpečnostní politiku s prezidentem a ostatními ústavními činiteli. Proč? Protože jde o to, aby všechny cesty Poslanecké sněmovny, Senátu, vlády i prezidenta plnily jeden společný cíl, otevíraly dveře podnikatelům a otevíraly možnosti České republiky lépe se bránit ve složité a nebezpečné geopolitické situaci.
Tohle je přece klíčový úkol naší zahraniční politiky a ten má být nám všem společný naprosto jednoznačně, že je určitě na místě, aby se v okamžiku, kdy předvádíte, co předvádíte, potkávali předsedové všech sněmovních stran a měli možnost najít dobré řešení pro zahraniční politiku. A v tomhle směru nebudeme škodit, budeme pomáhat tomu, aby Česká republika mohla být vnímána jako seriózní a dobrý partner. Okamžitě bychom uzavřeli s Ukrajinou partnerství v oblasti rozvoje protidronové obrany. Není na světě nikdo, kdo by v téhle oblasti měl větší zkušenost a dokázal lépe přispět k tomu, aby i do budoucna Česká republika v oblasti UAS, neboli v oblasti právě pohybu dronů dokázala uplatnit větší a lepší know-how a větší zkušenosti.
Okamžitě bychom zpřísnili režim pohybu ruských diplomatů po území České republiky. Vrátili bychom se okamžitě k příspěvku na Českou muniční iniciativu a zároveň a doporučuju to i této vládě přes schválení zákona, který totálně rozmetal jakoukoliv rozpočtovou odpovědnost, tak doporučuju přesto pracovat s tím, aby se dařilo snižovat výdaje státu, ty mandatorní výdaje, posilovat investice a zároveň snižovat deficity. Dařilo se to v tom předchozím období, je namístě to dělat i teď. Ještě spíš, protože už nějaký čas i díky předchozímu působení vlády Petra Fialy se těšíme z hospodářského růstu a nepřisuzuju si cizí zásluhy. Já velmi dobře vím, že na tom hospodářském růstu mají na 1. místě zásluhu čeští podnikatelé, české firmy, lidé, kteří v těch firmách pracují, to je jejich práce. A my k tomu maximálně můžeme vytvářet lepší podmínky. Ale za těchto okolností je naopak naše odpovědnost chovat se odpovědně k příštím generacím.
Další z těch klíčových výzev a doporučení aktivní politiky nerozvrátit důchodovou reformu. V téhle oblasti fakt upusťte od trapného populismu. Tady narazí Česká republika do zdi, pokud nepřijmete opatření, která se podařilo zvládnout a která potvrdíte. A klidně jděte dál v důchodové reformě, ale pokud ji rozprášíte, doplatí na to lidé v České republice a doplatí na to všichni, kteří v České republice budou žít za 20, 30, za 40 let.
Co vidíme dál? Vidíme útoky na ústavní instituce. Zmiňoval jsem Českou národní banku, Ústavní soud. To tu ještě nebylo od roku 1989, aby vládní představitel řekl, že je Ústavní soud na zrušení. Ještě tu nebylo, aby předseda Poslanecké sněmovny hovořil o tom, že je Ústavní soud vazalem prezidenta. Úplné nesmysly. Já jenom připomenu, to SPD ale nevadilo, když potvrdil v předchozích volbách, že může jít do toho klání do voleb, přestože fakticky nepřiznala koalici. Mimochodem, kdybyste jí férově přiznali, tak jako jsme to udělali my, pane Tomio Okamuro, tak tady dneska nesedíte s těmi 8 procenty, museli byste jich totiž mít 11 nebo 12, jestli se nepletu.
No tak tehdy vám Ústavní soud byl dobrý a teď najednou je to vazal prezidenta, jestli se nepletu, příliš ústavních soudců se tam nezměnilo. A stejně tak platí, že v rozhodnutí Ústavního soudu byly i odlišné názory, ale prostě převážel ten většinový. A základní respekt vůči rozhodnutím Ústavního soudu nám má všem v politice, všem lidem, kteří jsou tady jako poslanci v Poslanecké sněmovně, být jasně vžitou normou. Jistě ho můžeme kritizovat, ale zpochybňovat způsobem, jak to děláte vy, je prostě nehoráznost. To, jakým způsobem Andrej Babiš rozprášil péči o lidská práva a o zájmy menšin na Úřadu vlády je další příklad útoku na lidi, kteří s ním prostě nesouhlasí a jsou odborníci ve svých oblastech. Rozprášení závislostní politiky. Bude nás to stát peníze. Možná nás to bude stát i víc. I budoucnost mnoha lidí, kteří prostě pro nezvládnutou závislostní politiku prostě utrpí víc a víc zaplatí zdravotní systém.
Tohle bude výsledek toho úplně hloupého a špatného kroku. A tímto bohužel zdaleka nekončí. Útoky na média, která si prostě chcete ochočit, umlčet, aby vás nekritizovala. Je to takhle jednoduché. Já jsem si zase musel pustit to „babišovské okénko“ z Průhonic. A co jsme tam zažili? Tak novináři jsou pisálci podle pana premiéra. Na každé tiskovce na někoho z nich zaútočí. V tomhle světle si přece nikdo nemůže myslet, že zrušení koncesionářských poplatků je nějaká snaha o to, šetřit finanční prostředky lidí v České republice. Tady je úplně zřejmé, že vláda jde těm médiím po krku. To je celé a bohužel takhle jednoduché a vážné zároveň to je.
Další útoky na celý neziskový sektor. Ten návrh, který připravila spolupracovnice Andreje Babiše a Jindřich Rajchl, museli nakonec samotní vládní představitelé hodit do koše. Nic jiného se s tím dělat nedalo, ale stejně ukázali, jak to vlastně myslí s vládnutím v České republice a jak si váží lidí, kteří často dělají bez nároku na honorář, prospěšnou práci.
Tím stejně ten výčet nekončí. Snaha vládních představitelů zavděčit se Andrejovi Babišovi a úplně rozvrátit definici střetu zájmů v podobě novely zákona o střetu zájmů. Byla tady o tom řeč a tady znovu i díky jasnému postoji všech opozičních stran a nakonec i aparátům jednotlivých ministerstvech se podařilo ten zákon hodit pod stůl a doufám, že na něj nikdy nedojde, protože i Ministerstvo pro místní rozvoj muselo konstatovat, že jeho přijetí by zhoršilo korupční prostředí v České republice a vedlo by fakticky k horšímu rozhodování i na úrovni vlády. Tak tohle jsou výsledky vašich aktivit. Vidíme na každodenním pořádku místo státnictví marketing, místo spolupráce konflikty a prohlubování střetu ve společnosti, místo jakékoliv dlouhodobé strategie okamžitý mediální efekt. Hon jenom za tím, aby někdo zatleskal. Místo odpovědného hospodaření další dluhy a hromada a hromada nejrůznějších protimluvů. Ten jeden jsem připomínal, kritika rozpočtových děr a hned k tomu, čemu se budeme věnovat dnes, vytváření rozpočtové díry. To nejde nijak popřít, to je prostě fakt. Hotovo, vymalováno.
Prostě vytvoříte podmínky, kdy příští rok Státní fond dopravní infrastruktury místo toho, aby mohl zafinancovat například zhruba v rozsahu půl miliardy korun výstavbu dálnic, tak to vytáhnete na dluh. Tak to bude jinak. To totiž nemůžete udělat. Taková je matematika. Takové jsou ekonomické principy. Tady se naprosto jednoznačně ukázalo, že za ten půlrok vlády Andreje Babiše tu máme namísto skutečných řešení problémů politické divadlo. Máme tu izolaci od prezidenta republiky a předvolební kampaň, kterou Andrej Babiš vede na úkor bezpečnosti, na úkor veřejných financí i mezinárodní důvěryhodnosti České republiky. A tohle si fakt naše země nezaslouží.
Co si zaslouží česká veřejnost? Zaslouží si férové podmínky. Zaslouží si normální, alespoň trochu pokorné politiky, kteří vědí, že jenom vytvářejí prostor pro aktivity lidí a neházejí jim klacky pod nohy.
Ano, ještě o EET se budeme bavit. Znovu se ukazuje, že ta vláda chce hlavně zaklekávat a v každém v té společnosti vidí tak trochu podvodníka anebo přinejmenším sprostého podezřelého, jak říká Cimrman. Proč? Protože vlastně nechcete sloužit lidem, a to mně vadí. Česká republika si zaslouží vládu, která se bude vědoma toho, že ten mandát má od lidí svěřen proto, aby zlepšila podmínky v České republice, aby zachovala dlouhodobý polistopadový vývoj, který respektuje základy právního státu, základy demokratického fungování, svobody slova neútočí na ústavní instituce a chová se v tomto směru předvídatelně a alespoň trochu normálně. Tohle si zaslouží Česká republika a lidi v České republice. Teď si zaslouží na prvním místě, abychom pracovali na naší vlastní obranyschopnosti a místo toho máme divadlo! Divadlo o tom, kdo pojede na summit NATO. Překřikování mezi SPD, Motoristy a hnutím ANO, jestli těch 140 milionů na americký program PURL, jestli vlastně je správně, nebo ne. Tak chci říct naprosto jednoznačně: Je to dobře a ještě lépe by bylo, kdyby se podařilo obnovit příspěvek na muniční iniciativu a podpořit tím také nepřímo český obranný průmysl a mnoho set lidí v České republice, kteří v těch firmách pracují. Tohle by udělala odpovědná vláda a snižovala by deficity a dělala by odpovědnou hospodářskou politiku.
A tohle je zároveň moje výzva. Fakt opusťte trapné, konstruované spory s Hradem, nikdo na to není zvědavý. A nevytváří to prezident. Ten návrat premiéra ze summitu ukázal jednoznačně, že to byl on, kdo to zvedl. On začal od první chvíle ještě ostřejší válku s Pražským hradem. Důvody jsem vysvětlil. Jenom snaha zastínit vlastní neúspěch. Znovu říkám, na prvním místě je potřeba teď investovat do obrany, pracovat na tom, abychom nejenom splnili závazek ta 2 procenta, to je jenom číslo, ale abychom zároveň za těmi 2 procenty viděli adekvátní přípravu armády, zbraňové systémy, které nás dokáží ochránit, konečně protivzdušnou obranu, rozvoj dronové techniky a dronové strategie. Tohle jsou klíčové úkoly, které vyplývají mimochodem i z úkolů, na kterých jsme se shodli a které máme jako spojenci v rámci aliance NATO. A spolu s tím odpovědná hospodářská politika, která míří ke snižování deficitu, a ne k většímu a k většímu zadlužování České republiky. Tohle má být hlavní zpráva pro českou veřejnost a bohužel kvůli vládě Andreje Babiše není.
Děkuju za pozornost.
