Podle mne se chyba stala již při koncipování základních ekonomických zákonů počátkem devadesátých let minulého století, kdy bylo třeba nastartovat podnikatelskou aktivitu občanů, dušenou půl století marxistickou ideologií. A tak se vedle legalizace živností, společností s ručením omezeným, obchodních firem a akciovek objevili i tiší společníci, akcie na doručitele, holdingové společnosti a podobné obezličky, které umožňují legálně obejít prastarou zásadu "Co je císařovo, císaři, co je Božího, Bohu". Bylo jen otázkou času, kdy si tyto paragrafy osvojí pseudopodnikatelé k vytvoření zisků zcela nepřiměřených.
Řeči o svobodě jednotlivce a nedotknutelnosti soukromí mě v souvislosti s obhajobou akcií na doručitele pobuřují. Jako svobodný občan mám přece právo vědět, nejen kdo mi pod okny staví dálnici nebo provozuje solární park se státní dotací, ale i kdo vlastní firmu, která mi dodává teplo, vodu nebo potraviny.
Za dobrou a poctivou práci se není potřeba stydět, ani za dobře investované peníze. Skrývané, anonymní vlastnictví čehokoliv v normální a slušné společnosti nemá opodstatnění. Rád se vzdám svého občanského práva anonymního vlastnictví čehokoliv, pokud to pomůže zabránit nelegálním praktikám, na které pak doplácejí všichni poctiví. Jestliže skutečně usilujeme o konzervativní hodnoty, měly by akcie na doručitele a podobné závoje šedé ekonomiky z našeho právního řádu zmizet.
