Z vychytralých suverénů jsou najednou uražení chudáčci a vystrašení zbabělci. Z hrdinů kapitalismu podvodníci a zloději. Pandořina skříňka se otevřela, pravda o praktikách V.I.P. elity se dostala na veřejnost a krajem se vine smrad jako z dlouho nevyčerpané žumpy.

Největší potupou je pro ně skutečnost, že příčinou očistného velkého třesku je jejich největší nepřítel a přemožitel knížete Miloš Zeman, kterého lidé navzdory mediálním pomluvám a urážkám zvolili v přímé volbě prezidentem republiky. Od té doby Zeman nedělá nic jiného, než jen plní sliby, které dal občanům ve své předvolební kampani: bojovat proti korupci, zamezit dalšímu rozkrádání země a přivést zemi k předčasným volbám.

Jen si představme, jak trapně se musí Zemanovi nesmiřitelní odpůrci cítit: byli to přece oni, kdo z něj démonizováním vytvořili temný přízrak, kterému není nic svaté. Jaké muselo být jejich překvapení, když se „Přízrak z Hradu“ skutečně zhmotnil, ale ne jako populistický apoštol lůzy a spiklenec zlého Ruska, jak se jej pokoušeli vykreslit, ale jako státník, který s nimi zatočil přesně tak, jak svým voličům slíbil.