Krize je krize a lepší je uhasit žízeň zlatavým mokem z lahve, než pít vodu. Duše milovníků pivní poezie ale trpí a pláče. Není nad dobře vychlazené točené pivečko v oroseném půllitru, kterým si můžete pěkně rázně ťuknout, ponořit ústa do smetanové pěny a vyklopit tu manu nebeskou do vyprahlého hrdla. Není nad slastné rozjímání nad půllitrem v hospodě, kam se lidé známí i neznámí ze všech stran sbíhají jako včelky do úlu.

Česká hospoda není jen tak nějaká restaurace, pizzerie, herna nebo bar – je to posvátné místo, kde se muži, ale i ženy, scházejí s takovou pokorou a pravidelností jako jiné, pobožnější národy v kostelech. Hospoda – to je místo sousedského popíjení, uvolněného povídání a vtipkování, místo sdílení osudu i piva točeného ze společného sudu. Hospoda je chrám české duše znavené po celodenní práci a vyprahlé životem.
Jenomže realita světa svíraného ekonomickými zákonitostmi a času odpočítávaného penězi je neúprosná. Zatímco v hospodě stojí půllitr dvanáctky kolem třiceti korun, v lahvi ho pořídíte za patnáct, nejvíc za dvacet. Stále více českých mužů – živitelů rodin – navíc zkrátka finančně nevystačí s jednou prací, takže jít s kamarády na pár piv do hospody už tak nějak nemají čas.

Menší počet hostů pomalu, ale jistě způsobuje, že hospod, výčepů, pivnic a pivních sklípků postupně ubývá. Doktorům a manželkám to možná udělá radost. Stejně se pivo v Čechách pije a pít bude. S mizejícími hospodami se ovšem vytrácí důležitá a krásná část naší kultury, tradice společného pití piva. Veřejný prostor se ochuzuje a atmosféra pospolitosti se pomalu rozplývá v prázdnotě. Žíznivému poutníkovi už kolikrát nezbývá, než aby tupě uhasil žízeň bezduchou coca-colou v nejbližší pizzerii. To jsme to dopracovali. Globalizace se vysmívá osiřelým českým duším jako smrtka s kosou.

Nebude to možná trvat dlouho a české hospody s točeným pivem do půllitru se stanou jen muzeální atrakcí pro turisty, prázdnými kulisami divadelní hry, která už dávno skončila. V historickém centru Prahy, kde byla ještě před patnácti lety radostně hlučící, upovídaná a rozezpívaná hospůdka na každém rohu, už se to ostatně stalo.