Petr DROZDÍK

V trpělivosti a harmonii je skutečná síla.
  • NEZ
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -1,65. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

17.03.2014 19:48:25

Obětujeme pro pracovní místo cokoliv, ale znehodnocujeme tím jednotlivé profese

Obětujeme pro pracovní místo cokoliv, ale znehodnocujeme tím jednotlivé profese

Najít si v dnešní době práci, která nás uživí, a která bude odpovídat našemu profesnímu vzdělání je čím dál složitější, mnohdy i nereálné. Co jsme ochotni obětovat pro získání pracovního místa? Kam až daleko jsme schopni zajít pro minimální mzdu?

 "Zase mne vyhodili !" "Nemohu najít práci !" "Chtějí po mě praxi, ale jak ji mám získat, když jsem absolvent?"

Tak přesně tyto fráze a mnohé další všichni moc dobře známe, slýcháváme je velmi často od svých známých a svých rodinných příslušníků.

Proč lidé nemohou najít práci? Je to v lidech? Mají uchazeči o zaměstnání přehnané nároky na pracovní podmínky? Mám několik hořkých osobních zkušeností, z pohovorů, taktik jednotlivých HR manažerů i vedoucích pracovníků a rád bych se tímto problémem v budoucnu zabýval a pomohl najít řešení těchto nepříjemných životních situací.

Jsem vystudovaný ekonom, maturoval jsem na Obchodní a bankovní akademii, a ještě dodnes si pamatuji na slova pana ředitele, která vyšla dokonce i v novinách - dodnes mám ten článek schovaný - "Naši studenti budou mít při vstupu ČR do EU zelenou". Jaká je však skutečnost?

Otázka zní, kdo by měl nést odpovědnost za to, že nenajdete uplatnění po absolvování střední či vysoké školy? Hlavní problém vidím ve spolupráci školství a ministerstva práce, neschopnost organizovat pro studenty odborné praxe, které by jim zajistily potřebné zkušenosti, které jsou zaměstnavateli tak žádány a bez kterých je přijetí do zaměstnání prostě výjimečnou záležitostí.

Na Obchodní a bankovní akademii jsme měli tzv. absolventskou praxi v posledním ročníku, ale byla to jen jednoměsíční zkušenost v bance či firmě - podle toho co jsme si vybrali. Podle mých zkušeností, ale i ohlasů od kolegů, to nemělo žádný vliv na přijetí do zaměstnání -  zkrátka, je to prostě málo.

Člověk většinou nemá tolik času nebo majetné rodiče, aby jej i nadále živili po studiu a tak se absolventi snaží najít si co nejrychleji práci - která se prostě aktuálně nabízí. To je ale špatně, v momentě, kdy si vybereme práci mimo obor tak pomalu ale jistě "zabíjíme" své studijní vzdělání, nezískáváme potřebnou praxi pro výkon vysněného povolání a jsme v začarovaném kruhu, ze kterého se jen těžce dostává ven - na správnou cestu. Šance, získat povolání v oboru, který jsme roky studovali, za studia, která nám rodiče v některých případech i draze platili je opravdu mizivá a ztrácí se každým rokem, kterým pracujeme mimo vystudovaný obor.Jakou pak mají rodiče motivaci platit dětem studia na soukromých či prestižních školách, když je záruka získání pracovního místa v oboru někde mezi 10% vyvolenými?

Ale vraťme se k zásadní otázce tohoto článku. "Co vše jste ochotni obětovat pro získání pracovního místa?"

Lidé obětují především čas, cestují za prací, mnohdy i za předpokladu, že náklady na dopravu do zaměstnání zásadně snižují už tak malou mzdu. Lidé jsou ochotni přistupovat na nejrůznější požadavky zaměstnavatelů, na "nestandardní" přístup vedoucích pracovníků k zaměstnancům, jsou ochotni nést tíhu ponižování, jen aby mohli uživit sebe, či svou rodinu, "než si najdou lepší místo". Jsme ochotni pracovat za minimální mzdu, jsme ochotni akceptovat fakt, že když minimální mzdu zvýší stát, zaměstnavatel nám "oseká" osobní ohodnocení a další prémie, které jsme dříve dostávali, a pokud nechcete akceptovat? "Tam jsou dveře, na Vaše místo čeká dalších 10."

Ohodnocení práce je velice důležité, je motivující a mělo by růst. K tomu ještě připojuji jednu myšlenku, která mne napadla cestou ze zaměstnání.

"Jakto, že si nepřizpůsobivý občan, který nikdy nepřivoněl k práci, může dovolit chodit ve značkových hadrech, mít značkový mobilní telefon, jezdit taxiky a ten, který stráví víc jak polovinu dne v práci ne."
Zkusme se zamyslet, co vše jsme a budeme ještě ochotni obětovat pro své zaměstnání.


DROZDÍK Petr
Facebook: https://www.facebook.com/pages/Drozdík-Petr/567335770040353 
Blog iDNES: http://drozdik.blog.idnes.cz/
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama