Opět a znovu jsem si uvědomila, v jak příšerných podmínkách
musí zdejší lidé bydlet. A jak nesmyslně jsou nastavena v současnosti
pravidla, když výše nájemného takovýchto bytů je vyšší než v bytech
v okolí. To naštěstí neplatí na sídlišti v Ralsku, ale zádrhel je
v něčem jiném. Ono totiž samotné sídliště jsou vlastně bývalá vojenská
kasárna a ty byly v lesích daleko od lidí. Takže máte les, sídliště, jeden
obchod zároveň s hospodou a vykutáleným hospodským s výherními
automaty a to je vše. Klasický případ vyloučené lokality.
O to víc jsem byla překvapená, když jsem navštívila předškolní klub, jakousi obdobu klasické školky. Organizace Člověk v tísni ji provozuje přímo na sídlišti v jednom z panelových bytů. Zařízení navštěvuje osm dětí a učí se zde těm samým dovednostem a znalostem, jako děti v klasických školkách. Vnímám existenci takovéhoto zařízení jako velmi prospěšnou, protože nebýt této „školky“, děti by si cestu do klasické školky nenašly. Přitom právě v této době se děti učí základním hygienickým a společenským návykům, bez kterých by v budoucnu byly ve společnosti diskvalifikovány.
Předškolní klub vznikl díky penězům z Operačního
programu vzdělání a konkurence. Ten bohužel tento rok končí. Věřím, že se
podaří zajistit peníze na provoz klubu i na další roky. Podle informací pana
Průchy podala organizace žádost o peníze z EU, konkrétně z Operačního
programu vzdělání, věda, výzkum.
Jelikož peněz není nikdy dost, rozhodla jsem se po poradě s paními vychovatelkami, že pořídím dětem výtvarné pomůcky. Takže jsem nakoupila krabici plnou pastelek, fixů, skicáků, barviček a věřím, že mi děti za odměnu namalují obrázek, který si pak pověsím na zeď do kanceláře.
