Tak nám selhal další pokus sociální demokracie ospravedlnit změnu postojů k tzv. církevním restitucím. Po prvotním odmítání církevních restitucí přešli po volbách v rámci nové vlády do pozice mírně kritické a stanovili s koaličními partnery pracovní komisi, která měla vyjednat s církví zejména snížení celkové částky a účelové použití tohoto daru. Činnost komise však úspěšná nebyla a tak v další fázi bude s církvemi vyjednávat přímo vládní komise.
Církvím tak má být stále navrácen majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun a dále jim má být během 30 let postupně vyplaceno cca 59 miliard korun jako náhrada za majetek.
Snahy církve jdou ale i mnohem dále. Zuřivě chtějí pátrat v archivech katastrálních úřadů, aby se dohledalo, co vše by mělo být jejich. Zuřivě chtějí pátrat i ve sbírkách muzeí a galerií, aby získaly předměty často nedozírné historické ceny. Neváhají oslovovat muzea a galerie, žádat a útočit.
I ve Středočeském kraji jsme svědky několika pokusů o vydání sbírkových předmětů. V souladu s ostatními kraji odpovídáme, že se necítíme být povinnými osobami ve smyslu patřičného zákona.
Posledním případem je žádost Českomoravské provincie Římské unie řádu sv. Voršily, která se obrátila 18. 11. 2013 na České muzeum stříbra, příspěvkovou organizaci kraje, s výzvou na vydání cca 2000 sbírkových předmětů, které jí podle jejího názoru patří. Sbírka, kterou tvoří obrazy, sochy, oltáře, skříně, stoly, nádobí atd., které nabyl kraj 1. 1. 2003 na základě zákona 290/1992 a od té doby s nimi v dobré víře nakládá, tvoří značnou část sbírkového fondu muzea.
Muzeum postoupilo žádost zřizovateli – kraji a ten odpověděl, že se necítí být povinnou osobou pro vydání věcí. Vyzyvatel s tím nesouhlasil a zaslal novou výzvu - předžalobní upomínku. Případem se v březnu 2014 zabývala Rada Středočeského kraje a jednohlasně řekla, že sbírkové předměty vydat nechce a že tedy zřejmě rozhodne soud…
„Naše radost není radostí z vlastnictví mnoha věcí, ale ze setkání s Ježíšem,“ řekl takřka před rokem, na Květnou neděli 2013 (24. března) papež František. O několik dní předtím pak podotkl, že „přál bych si, aby i celá církev byla církví chudých, církví pro chudé.“ Ostatně, podobně mluvil nejen jeho vzor, František z Assisi, ale i Ježíš Kristus. Jejich slova asi zřejmě k mnohým církevním hodnostářům nedoléhají…
