Pomalu ale jistě si „bohužel“ zvykáme na to, že Evropská unie na nás chrlí obrovské množství právních předpisů, kterými se snaží zregulovat nám každičkou část našich životů. Některé nápady nám přijdou spíše úsměvné, jako např. zakřivení banánů či okurek, dětské frkačky nebo regulace záchodových mís, některé návrhy však mohou mít vliv na naše životy, zdraví a svobody daleko fatálnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Takovým příkladem může být zákaz klasických žárovek – některé typy nových žárovek jsou jedovaté a navíc vydávají nepřirozené světlo a lidé si často stěžují na bolesti hlavy, poruchy soustředění a závratě.

Blíží se konec volebního období stávajících poslanců, za jejichž pětiletého působení se hospodářská a sociální situace v EU zhoršila natolik, že v rámci celé unie máme více jak 26 mil. lidí bez práce (dle oficiálních statistik, v reálu bude toto číslo vyšší), neustále roste počet mladých lidí, kteří nenacházejí pracovní uplatnění po absolvování škol, a také lidé po padesátce se stávají jaksi nezaměstnatelnými (ačkoli věk odchodu do důchodu se neustále zvyšuje). Přes tuto situaci, v mnoha zemích naprosto zoufalou, nás soudruzi z Bruselu dennodenně zatvrzele přesvědčují, že nemáme dostatek pracovních sil a potřebujeme nové a nové imigranty, zejména z muslimských zemí. Tito lidé pro nás nejsou žádným intelektuálním a kulturním přínosem, ba naopak jsou z 90% neintegrovatelní do evropské společnosti, neboť jejich způsob života se diametrálně odlišuje od toho našeho. Pak vzniká konflikt. Jedinou odpovědí, kterou dávají státy a unie původním Evropanům, pokud se začnou bránit, jsou žvásty o růstu rasismu, neonacismu a xenofobie. To, co by tedy měla EU a jednotlivé členské státy řešit, neřeší. Představitelé EU i národních vlád žijí naprosto odtrženi od problémů svých občanů a jejich názory, až na světlé výjimky je nezajímají. Oni problémy, které částečně sami způsobili, řešit neumí a nechtějí.

To, v čem jsou skutečně dobří, je vymýšlení pitomých nápadů, které lidem ztrpčují životy, okrádají je o drahocenný čas a postupem času nenápadně a plíživě ukrajují z jejich práv a svobod. Pojďme se na některé z nich podívat:

ESM (Evropský stabilizační mechanismus) je v podstatě ručení všech za všechny v rámci eurozóny. Všichni do něj musí povinně platit (ČR při přijetí eura cca 350mld. Kč), a to kdykoli a v částce, v jaké si určí nikým nevolení byrokraté. Z něj se potom poskytuje pomoc jednotlivým problémovým zemím, které by se správně měly nechat zbankrotovat. To by ale znamenalo, že společná měna byla od počátku chybným projektem, kterým také byla, neboť šlo o projekt politický, nikoli ekonomický.

Omezení přístupu k internetu. Evropská komise předložila návrh regulace, která umožní poskytovatelům internetu účtovat si poplatky za tzv. specializované služby, které nejsou nikde definované. Pokud by tento návrh prošel, vedlo by to k rozdělení internetu na dva pruhy, z nichž pouze rychlý pruh by si mohly dovolit bohaté korporace a bohatí jedinci. Poskytovatelé internetu by také mohli svým uživatelům blokovat jejich činnost na internetu, a to bez jakéhokoli soudního povolení nebo dozoru. Pokud by tato regulace prošla, došlo by k omezením základních práv každého občana EU, a to zejména práva na informace, práva na svobodu projevu, myšlení, bádání a dalších základních práv, a také k omezení inovace. Je proto třeba zachovat neutralitu sítě a svobodný internet, aby každý občan Unie mohl efektivně uplatňovat svá práva a svobody, a aby internet zůstal místem rozvoje a inovace.

Semínkové nařízení neboli nařízení o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin vzbudilo oprávněné obavy napříč celou Evropou, zejména mezi drobnými pěstiteli, malozemědělci a zahrádkáři a jejich zájmovými organizacemi. Komise se tímto nařízením snaží nejen o omezení až likvidaci biodiverzity, ale také o likvidaci všech malopěstitelů, na které uvaluje povinnosti registrace jimi pěstovaných semen a podávání hlášení, a de facto staví pěstování jiných než registrovaných odrůd mimo zákon. Toto nařízení také fakticky znamená likvidaci drobných šlechtitelských firem. Toto vše je samozřejmě v zájmu velkých agrokorporací, které již dnes pěstují standardní registrované odrůdy ve velkém a zvýšené nároky na administrativu si mohou dovolit.

Transatlantická dohoda o volném obchodu EU-USA (TAFTA) by měla vytvořit největší zónu volného obchodu na světě. Má však několik velkých „ALE“. Jednání mezi představiteli USA a EU jsou tajná a již tato tajemnost budí velké podezření. Za tuto dohodu mohutně lobují velké americké korporace z oblasti biotechnologií (GMO) a farmakologie, potravinářské giganty ad. obří skupiny okolo americké obchodní komory. Mezi největší výhrady k této smlouvě patří obavy o zamoření Evropy GM plodinami, kterými již byly zamořeny USA, ohrožení digitálních práv a odstranění některých „užitečných“ evropských regulací, které v USA již dávno padly. Kritici se také obávají, že dojde k postupnému uchvácení evropského prostoru velkými bezskrupulózními korporacemi, které budou prosazovat své zájmy bez ohledu na občany, národní vlády a životní prostředí. Jednotlivé vlády činí tato dohoda odpovědnými za uvalení jakýchkoli regulací, včetně předpisů z oblasti zdraví, bezpečnosti a životního prostředí, a umožňuje korporacím tyto vlády žalovat u soukromých tribunálů. S podobnými arbitrážemi, v nichž musela ČR vyplatit korporacím miliardy korun, máme již své bohaté zkušenosti.

Toto jsou pouze některé nejzásadnější a nejproblémovější aktivity EU, s kterými zásadně nesouhlasíme.  Proto je třeba bedlivě sledovat to, co činí námi zvolení zástupci, klást jim otázky, žádat vysvětlení a plnění jejich předvolební slibů. Pokud své sliby neplní, je třeba je po zásluze odměnit nezvolením. V nadcházejících volbách do Evropského parlamentu půjde o víc, než si možná mnozí myslí – půjde o budoucí podobu našeho kontinentu.

                                                                                                     Mgr. Světlana Dvorská