Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o protest proti Evropské unii a snad i proti současné politice vůbec. Ano, chtělo by se romanticky věřit, že my, ironičtí a svéhlaví potomci Jaroslava Haška jsme se s nadhledem vyprdli na marketingové výzvy politiků a celou tu otravnou propagandistickou masáž médií a řekli si: jsme snad sakra svobodní lidi, a tak si budeme dělat, co chceme! A nějací politici i se všemi evropskými komisaři ať nám vlezlou na záda. Dohodnout se přece můžeme i bez nich a ještě si rozdělíme jejich tučné platy a prebendy!
Jenomže pravda je o poznání šedivější a nudnější. Kdepak! Žádná rebélie, prostě jen strašlivá únava a zmar. A znechucení. A skoro vztek. Proč bychom se, prosím vás pěkně, měli namáhat k volbám do Evropského parlamentu, když všude slyšíme, vidíme a čteme v jednom kuse pořád to samé? Politici a pisálkové se nejdříve předhánějí, kdo tu proklatou unii nejvíce pošpiní, a potom se najednou pohoršeně diví, proč lidé nepřišli k evropským volbám?! Vždyť nám přece furt cpali, že za všechno může Brusel, za syrečky, žárovky, rum i za naši hrdost – pomazánkové máslo! Tak proč bychom tam teď najednou měli někoho volit? Za trest?
Anebo je to všechno ještě jinak. Nesnesitelná tíže žití, která (ještě navíc s tím úmorným dusnem před bouřkou) o víkendu připoutala české voliče k jejich křeslům, pohovkám, gaučům a hospodským židlím a nedovolila jim dojít až do volebních místností, (takže místo toho museli fandit českým hokejistům, kteří ale stejně prohráli, co mohli), plyne z toho, jak moc se v minulých dnech rozčilovali nad tím, co se to děje v Rusku a na Ukrajině. To bylo vášní! To bylo válečnických tanců! To bylo keců o pošlapávání demokracie a hrozícím ruském nebezpečí. To byly aktivní občanské postoje, jak řemen! Po hospodách se Češi spikli proti nepřátelským Rusům jako jeden muž a poručili si na to konto ještě jedno pivo nebo pár panáků navíc. To by najednou vlastenectví, semknuté národní jednoty a spravedlivé nenávisti!
Proč se ale teď někdo diví, že po takovém obětavém výkonu ve jménu obrany demokracie, po všech těch odvážných nadávkách na „Rusáky“, neměli vyčerpaní čeští občané dostatek sil a energie přijít k volbám?
Co na tom, že se k moci v Evropě derou fašisti? A to i takoví, pro které jsme nepřizpůsobiví imigranti my, Češi? Hlavně že jsme shodli v posvátné nenávisti proti Rusům.
Jak to tak vypadá, že spíše než Jaroslava Haška následujeme jako rozjařené, ale tupé stádo jeho směšně přihlouplého hrdinu, dobrého vojáka Švejka.