Nemyslím ty komunisty, kteří jsou organizováni pod hlavičkou KSČM. Ti jsou aspoň čitelní, viditelní a názorově konzistentní. Myslím ty komunisty a Stbáky, kteří se vyrojili kolem vládního hnutí ANO. Zlatá komunistická mládež, která pod dohledem svých komunistických tatínků nastupovala v 80-tých letech do podniků zahraničního obchodu, podepisovala spolupráci s StB a v listopadu 89 se po hlavě vrhla do soukromého byznysu.
Dnes se vrací. Byznys potřebuje i politickou podporu, takže je čas převzít i moc politickou. K tomu se ovšem hodí nejlépe populistická hnutí a skvělý marketing, který dokáže prodat s úspěchem jak sójové uzenky, tak libovolnou politickou tvář. Vše je jen otázka investovaných peněz.
Divoké kauzy spojené s privatizací mnoha podniků v 90-tých letech jsou zapomenuty. Ale byli to většinou právě tehdejší komunističtí náměstci, kteří podniky privatizovali, a poté je bez skrupulí tunelovali.
Média vlastněna politickými byznysmeny odvádí pozornost od skutečně závažných problémů a věnují se podružným, ale zato mediálně zajímavým „kauzičkám“, ze kterých dělají celospolečenská témata. Získává se tak čas pro oligarchu, aby si mohl v tichosti a v relativním klidu upevnit svou politickoekonomickou moc. Ta roste ze dne na den. Raketovou rychlostí.
Jsou schvalovány zákony, které posilují moc byznysového impéria. Zákony, které budují oligarchii a vytvářejí podnikatelské monstrum. Ti podnikatelé, kteří tomu dnes tleskají, budou mít zanedlouho na výběr pouze dvě možnosti. Buď budou „držet basu“ a třeba jim milostivě přistane nějaká ta subdodávka, nebo pokud se budou chovat konkurenčně, na trhu velice rychle skončí. Který majitel firmy by chtěl, aby majitel firmy konkurenční byl současně i ministr financí s mocí politickou a výkonnou?
Komunisté a Stbáci jsou zpátky. Můžeme se s tím smířit, třeba pár drobků z jejich plného talíře odpadne i směrem k nám. Bude z toho nějaká koruna a nakonec, co víc potřebujeme…
Nebo budeme přemýšlet, mít vlastní názor, nenecháme se ovlivnit zručnými, politickými marketéry, placenými z estébáckých peněz a nástupu zlaté komunistické mládeže z 80tých let se postavíme. Nebo jí aspoň nedáme tolik prostoru. Je to na nás.
