Agent Bureš, nebo lépe „Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit“, ihned přešel do protiútoku.
S StB nespolupracoval,ale pouze agenty StB přesvědčoval, že nesmí dovážet nebezpečné fosfáty ze Sýrie. StB, dle Babiše pravděpodobně největší dovozce fosfátů do tehdejší ČSSR, Babiše vyslechla a upustila od importních aktivit. Tolik verze Babiše.
Podle Babiše to je ovšem minulost… Už bychom konečně měli řešit spíš to, co se stalo po revoluci, říká „Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit“. A možná má pravdu.
Třeba mne by skutečně zajímalo, jak dnešní premiér Sobotka pomohl přehlasovat Klausovo veto na biopaliva a Sněmovna v poslední den schůze před řádnými volbami 2010 prohlasovala navýšení podílu biopaliv. Slavil "největší zemědělec" v Česku, miliardář Andrej Babiš, jehož Agrofert produkuje nejen řepku i obilí pro biosložky, ale také bionaftu sám vyrábí. A svým lobbingem se Babiš ani netajil. "Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas," prohlásil tehdy byznysmen, jenž byl znám především svými kontakty na ČSSD.
Babiš stojí dle veřejných zdrojů i za problémy ústecké Setuzy, která na přímou intervenci Babiše nedostala od tehdy sociálně demokratického ministra zemědělství slíbenou podporu. Setuza tehdy vyráběla surovinu pro biopaliva z řepky a přímo konkurovala Babišovu Preolu.
Další kauzička za miliardy proběhla kolem Unipetrolu, křišťálového Standy a jeho velkého kamaráda Babiše, podivné privatizace a prodeje polskému Orlenu.
Máte pravdu pane Babiši, měli bychom se věnovat tomu, co se dělo v devadesátých letech. Obzvlášť ve vašem případě to bude velmi zajímavé a poučné čtení. A pro mnohé i zábavné. A začít bychom mohli třeba u těch biopaliv. Co vy na to?
