Zastupitelstvo Prahy 4 se na svém posledním zasedání rozhodlo, že za 60 miliónů korun odkoupí koupaliště Lhotka. Radní tak chtěli zabránit tomu, aby developer koupaliště zrušil a započal zde další výstavbu. Koupaliště je tedy zachráněno pro Pražany. Chtělo by se říci, že šlo o chvályhodný krok, kdyby...

Kdyby tento krok neměl po uvážení několik háčků. Pozemky s koupalištěm koupil onen nejmenovaný developer za cca 30 miliónů korun a radnice jej nyní musela odkoupit za dvojnásobek, tedy za celých 60 miliónů korun.

Radní se chtěli patrně ukázat a ve shodě s požadavky moderní doby „pořádně zatočit se zlotřilým developerem“. Ten se ovšem nyní musí nahlas smát, protože o takovém snadném výdělku se mu ani nesnilo. Nám, obyvatelům Prahy 4, kterým záleží na stavu obecní pokladny, však do smíchu rozhodně není.

K tomu je třeba dodat, že radnice musí do zprovoznění a úpravy koupaliště investovat dalších předpokládaných 7 miliónů korun a vůbec není vyřešeno, zda se podaří pro koupaliště sehnat vodu, již v minulosti to byl zásadní problém. A to zdaleka není poslední háček, který by měl daňové poplatníky z naší čtvrti trápit.

Aby mohla radnice učinit ten rádoby kavalírský kousek, musela prodat budovu školy. Přišla tedy o část svého majetku, který má nezpochybnitelnou hodnotu a pravidelně přináší do pokladny městské části jisté peníze.

Celkem za 67 miliónů jsme tak pořídili zařízení, které bude sloužit svému účelu v optimálním případě 45 slunečných a teplých dní v roce. Aby si obyvatelé Prahy 4 mohli udělat obrázek o tom, zda to byla adekvátní investice, stačí zmínit, že Praha 4 investuje ročně do budov mateřských a základních škol 59 mil Kč. Roční investice do oprav chodníků a silnic nás přijdou na 6 miliónů Kč. Mít k dispozici oněch ztracených šedesát miliónů, mohli bychom toho dát do pořádku desetkrát více. A můžeme pokračovat dál. Roční investice do životního prostředí vyjdou Prahu 4 na 51 miliónů Kč. Na grantech do sportovních klubů a jednot, kde nám strádá řada sportovních zařízení  se za loňský rok rozdělilo jen 7,2 mil. Kč. My si však za 60 miliónů koupili „sportoviště“ jen jedno, abychom zaplatili pro vedení radnice tahák do volební kampaně.  

Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly, praví jedno známé rčení. Člověk se musí ptát, jestli je takové rozhodnutí radnice opravdu racionální a správné. Snad jde pouze o jednání učiněné v důsledku emocí. Má první reakce také byl pozitivní pocit, že se něčemu nechtěnému zabránilo a dobro zvítězilo. Ale při podrobnějším uvážení už to tak jednoznačné není. Muselo se nákupem tak spěchat?!

Zda to bylo zcela správné rozhodnutí, nechť si laskavý čtenář odpoví sám...